Závěrečná řeč obžaloby
07.05.2026 09:03
MSZ:
Vážená paní předsedkyně, vážení přísedící,
navrhuji, aby obžalovaný Bohumír Ďuričko byl uznán vinným v plném rozsahu dle obžaloby, s popisem skutku a právní kvalifikací tak, jak jsou v obžalobě uvedeny.
Mám zato, že důkazy provedené v průběhu hlavního líčení svědčí beze vší pochybnosti o vině obžalovaného. Dle obžaloby k žádnému fyzickému napadení obžalovaného ze strany poškozeného nedošlo, ke skutku došlo způsobem popsaným v obžalobě, a k drobnému poranění obžalovaného došlo až po spáchání skutku. Dovolím si shrnout zjištěné skutečnosti a vyhodnotit důkazní situaci.
Výpověď obžalovaného hodnotím jako ryze účelovou, obžalovaný uvedl při své výpovědi v hlavním líčení, že na skutek samotný si vůbec nevzpomíná, nepamatuje si úder ani střelbu, pamatuje si děj až venku, byl v šoku, ovšem za 6 měsíců ve vazbě měl možnost porovnat si výpovědi svědků a znalecké posudky, zjistil určité omyly, nesrovnalosti a lži, a jeho výpověď u soudu byla dle jeho vyjádření v souladu s obsahem spisu, se kterým se seznámil při ukončení vyšetřování. Barmani a svědek Šlajer dle něho lžou, nepilo se až do 22.30 hod., když nosí zbraň nepije, přicházejícího muže nepoznal, ten muž neměl na sobě sako, po jeho úderu levou rukou bez nápřahu měl rozražený ret, krvácel do úst, začal krvácet z nosu, automaticky natáhl zbraň, poškozený zbraň zaregistroval, přesto zaútočil podruhé, obž. 2x instinktivně vystřelil, nemohl to ovlivnit, potom potřetí ze strachu, v době střelby ležel na své těhotné přítelkyni, střílel do vzduchu, poškozený musel být nakloněn nad něho. Výpadek paměti není dle znalce z odvětví psychiatrie vysvětlitelný, obžalobě se jeví jako účelový, podmíněný jeho vědomou snahou přesvědčit okolí i sám sebe, že za své jednání nenese odpovědnost, tím spíše, že v přípravném řízení obžalovaný vypovídal a účastnil se po řádném poučení i rekonstrukce na místě činu, kde událost líčil. K těmto úkonům obžalovaný v hlavním líčení uvádí, že byl pod vlivem sedativ, nebyl to on, hovořil v podmiňovacím způsobu, na nátlak policie, pouze se domýšlel co se stalo. Při seznámení žádal vrchního komisaře o doplnění výpovědi, což mu nebylo umožněno. Dle vyjádření znalce psychiatra v průběhu hl.líčení měl obžalovaný na počátku vyšetřování běžnou medikaci, nijak neomezující, při rekonstrukci reagoval živě a emotivně, znalec vyloučil, že by byl pod vlivem fyziofarmak.
Při orientační dechové zkoušce v 00.30 hod. dne 10.10.2026 bylo obviněnému naměřeno 1,24 promile alkoholu, doklad o hodnotách alcotestu nejdříve obviněný podepsal, a následně jej na místě roztrhal. Z protokolu o lékařském vyšetření při ovlivnění alkoholem na č.l. 28 vyš. pisu je patrno, že v krvi odebrané obviněnému dne 10.10.2026 v 01.15 hod. byla zjištěna hladina alkoholu 0,85 g/kg.
Jediným svědkem, který potvrzuje verzi obžalovaného ohledně jeho údajného napadení údery do obličeje poškozeným Václavem Kočkou, je jeho přítelkyně Lucie Staňková, přesto jsou v jejich výpovědích rozdíly. Svědkyně na rozdíl od obžalovaného v přicházejícím muži poznala Václava Kočku ml., poškozený řekl jejímu příteli, že nebude urážet jeho otce, a poté jej udeřil pravou rukou do obličeje ( rozpor s obžal.) Při střelbě ležel obžalovaný na ní bokem, neboť na ni padl po úderu. Před úderem seděl, neviděla ho natahovat zbraň. Obžalovaný přitom říká, že před druhým úderem stál a natáhl zbraň, kterou pošk. musel vidět. Po střelbě viděla přítele odcházet i s taškou, chytila jej, zůstala jí v rukou taška, tekla mu krev z nosu, a to jak na jeho oděv, ušpinila i její šaty a její krk. V průběhu večera pil přítel víno a nějaké panáky na baru. Potvrdila, že přítel chodil běžně ozbrojen, nosil zbraň většinou za pasem. Ona sama byla na místě činu zraněna v důsledku toho, jak na ni dopadl přítel po úderu a odhodil ji na zeď. Tuto výpověď hodnotím jako účelovou, vedenou snahou pomoci obžalovanému, ke kterému má svědkyně blízký vztah. Její výpověď totiž nebyla potvrzena žádnými dalšími důkazy. Žádný ze svědků, který s ní po skutku byl v kontaktu, si nevšiml žádných skvrn na jejích šatech ani na těle, ze závěrů odborného vyjádření z odvětví kriminalistické, biologické a genetické expertízy je patrno, že na dámských fialových šatech zn. Zara Basic vydaných ke zkoumání svědkyní, byly zjištěny drobné tmavé skvrny, v nichž byla prokázána přítomnost krve ve spodní části na pravém boku, ojediněle vpředu uprostřed a vzadu dole na levé straně, byl proveden stěr 6 vzorků, z nichž v jednom byl zjištěn DNA profil shodný s DNA profilem poškozeného, v druhém byl stanoven směsný DNA profil, ve kterém převažují znaky ženského pohlaví, ve třetí skvrně byl stanoven směsný DNA profil, který je možno vysvětlit jako směs obou předešlých, tedy DNA poškozeného a DNA profil ženského pohlaví. Tedy na šatech nebylo zjištěno DNA obžalovaného. Pokud jde o údajné zranění svědkyně, dle lékařské zprávy vyhledala ošetření až dva dny po události, přičemž při vyšetření nebyl zjištěn žádný objektivní nález, tedy žádné hematomy či odlučování. V neposlední řadě lze posuzovat jako velmi zvláštní a specifické jednání této svědkyně, kdy po skutku sebrala vražednou zbraň a uložila ji do tašky s odůvodněním, že měla strach, aby ji někdo jiný nevzal a nedošlo k další střelbě. Přitom dle svědků již v restauraci v zadní části nikdo nebyl, jednak je zvláštní, že svědkyně zabalila před uložením do tašky zbraň do šátku, čímž byly bezpochyby znehodnoceny příp. DKT stopy, a že do tašky vhodila též nábojnici, kterou sebrala ze země. Obžalobě se její jednání jeví jako jednání směřující k zastření příp. stop a důkazů.
Výpovědi obou, tedy jak obžalovaného, tak svědkyně Staňkové, pak vyvrací soudní znalec z odvětví soudního lékařství, který posuzoval poranění obviněného a uvedl, že charakter poranění obviněného neodpovídá mechanismu vzniku, tak jak jej udávají, a to dvojnásobnému razantnímu brachiálnímu násilí. Obviněný utrpěl pohmoždění horního rtu s drobnou tržnou rankou předsíňové sliznice (od zubů), mírné pohmoždění nosu s krvácením z nosních dírek a pohmoždění pravé hýždě. Odborným vyšetřením, včetně zobrazovacích metod, nebyly zjištěny známky nějakého závažnějšího poranění, nebyly prokázány ani známky otřesu mozku nebo zlomeniny nosních kůstek. Poranění obličeje se nacházelo v jeho střední třetině, vzniklo účinkem tupého ohraničeného násilí, vedeného malou intenzitou. Mohlo vzniknout jednak aktivním násilím, jednak pasivním mechanismem, vzniklá poranění byla zcela nezávažná, nezpůsobila ani krátkodobé bezvědomí, ani větší krevní ztrátu nebo jiné změny, které by měly vliv na změnu vnímání reality. Z prokazatelně utrpěných zranění a ze struktury osobnosti obviněného, tak jak je charakterizována v posudku znalců z odvětví psychiatrie a psychologie, lze uvést, že vzniklá poranění si mohl obviněný způsobit i sám, např. nárazem do tupého předmětu nebo úderem pěstí do obličeje. Místo vzniku poranění na obličeji je dobře přístupné oběma mechanismům.
Nechci zde podrobně rozebírat výpovědi dalších svědků sedících v době spáchání činu u inkriminovaného stolu, tedy sl. Hanákové, Šlajera, Václava Kočky nejstaršího a Václava Kočky nejmladšího, který byl ve chvíli střelby v poměrně krátké vzdálenosti od stolu, a to zejména z toho důvodu, že jejich výpovědi soud v hlavním líčení slyšel, zhlédl videozáznamy rekonstrukce s těmito svědky, a tedy případné nuance v jejich výpovědích, jednak vzájemné, jednak učiněné v přípravném řízení a hlavním líčení, zaviněné ať již časovým odstupem od události, příp. indispozicí v důsledku požití alkoholu či následných emocí vyvolaných osobními vztahy k zúčastněným. Nicméně ani jeden ze svědků nepotvrdil jakýkoli fyzický útok ze strany poškozeného na obžalovaného, pouze slovní poznámku, ať už jí konkrétně rozuměli, či ji neslyšeli. Ostatně je obecně známé, že pozorovací schopnost jednotlivých jedinců je různá, různá je také schopnost následné interpretace.
Za nejvěrohodnější výpověď považuje obžaloba výpověď zcela nezaujaté svědkyně, která neměla jednak žádný vztah a neznala žádného z účastníků, jednak nebyla ovlivněna alkoholem, a to svědkyně Marie Fučíkové, která na autogramiádě pracovala jako brigádník, a měla za úkol sbírat použité sklo. Vypověděla, že všechny zúčastněné viděla předmětný den poprvé, nejprve zaregistrovala poškozeného, všimla si jej u baru, byl galantní, pozdravil, o všechno prosil. Pan Kočka starší jí připadal trošku jako morous. Obžalovaného pana Ďuričku zaregistrovala kvůli jeho přítelkyni, která byla milá a podávala jí sklo, na které nemohla přes stůl dosáhnout. Obžalovaný jí připadal celkovým dojmem jako arogantní. Obžalovaný a oba Kočkové pili alkohol ve větším množství. Svědkyně si nevšimla, že by u baru, ve chvíli, kdy si tam obžalovaný chodil pro pití a bavil se tam se starým Kočkou, došlo k jakékoli hádce či konfliktu. Nevšimla si ani, zda se obžalovaný bavil s mladým Kočkou. Po ukončení autogramiády zaregistrovala, že u stolu, kde seděl obžalovaný, jeho přítelkyně, Kočka starší, pan Šlajer a další slečna, že Kočka starší a pan Ďuričko měli na stole vyloženy peníze, každý si počítal svou hromádku, kdo má u sebe víc, obžalovaný měl víc a říkal Kočkovi st., aby nemachroval, na tom bylo vidět, že je naštvaný. Svědkyně vypověděla, že Šlajer byl opilý, byl opilý již ve chvíli příchodu do restaurace, jeho slečna také. Kočka s Ďuričkem byli rovněž opilí. Mezi počítáním peněz a střelbou uplynula tak půlhodina, akce skončila ve 22.00 hodin a kdo tam zůstal, byl již jako normální host. Světelné podmínky byly v podniku dobré, šero tam nebylo. Svědkyně si vybavuje, že poškozený zaplatil u baru svůj účet, společně s ním tam stál Kočka nejmladší, který přišel nějakou chvíli předtím. Poškozený se potom otočil a šel směrem ke stolu, kde seděl jeho otec, jeho syn šel za ním, svědkyně kousek za nimi. Tento stůl byl jako poslední v dolním prostoru obsazený, zbytek již byl uklizen. Poškozený přišel ke stolu, stál mezi svým otcem a Ďuričkou, ke kterému se mírně naklonil. Okamžitě poté, kdy se k němu poškozený naklonil, zazněly tři výstřely, rychle po sobě. Svědkyně ovšem zbraň samotnou neviděla, neboť poškozený a obžalovaný byli těsně u sebe, a ona viděla pouze záda poškozeného, který se po výstřelech otočil směrem doprava, a padl na břicho na zem, hlavou od obžalovaného. Všichni byli v šoku, byl cítit střelný prach, svědkyně ihned běžela k poškozenému, přetočila jej pomocí pana Kočky st. na záda, rozepla mu košili, a chtěla mu poskytnout první pomoc. Poškozený bledl a chrčel. Kolega běžel přivolat pomoc, v tu chvíli svědkyně zaregistrovala obžalovaného, že si sedl zpět na lavici a něco dělá ve velké hnědé kožené tašce. Předmětnou tašku zaregistrovala předtím v průběhu večera jednak na lavici, jednak na stole. Přítelkyně obviněného říkala:“Co jsi to udělal, tys ho zabil,“ potom přišla také k poškozenému, chtěla nějak pomoci, vzaly led a chladily poškozenému rány. Dle svědkyně nemohlo být před střelbou ze strany poškozeného žádné máchnutí ruky nebo nápřah k ráně pěstí pravou rukou, to by svědkyně zaregistrovala, na jeho pravý bok a ruku viděla, před střelbou se určitě obžalovaný nenakláněl přes přítelkyni, tato seděla vedle něho. Po střelbě neměl obžalovaný žádné zranění v obličeji, netekla mu krev, nic takového. Později svědkyně byla v horní části restaurace v kontaktu se slečnou Staňkovou, vařili jí čaj, žádné zranění na ní neviděla, ani krev na šatech či těle. Slečna Staňková v tu chvíli říkala, že má dítě s vrahem. Na doplňující otázky svědkyně vypověděla, že později večer se nějaká dáma ptala na růže, které byly ve váze za barem, a žádala, zda by jí je nevydali, že si je p. Paroubková určitě již nevyzvedne. Růže jí dali. Následně slyšela, že za obžalovaným, který po střelbě odešel, se měl rozběhnout sommeliér jménem Pavel, a že při zadržování obviněného někde na ulici měl snad obžalovaný upadnout nebo se zranit o dům nebo něco takového. Tu těhotnou přítelkyni obžalovaného slyšela po události nahoře říkat policii, že Kočka přítele praštil, ale on že na něho neměl střílet. Ze záznamu z rekonstrukce se svědkyní Fučíkovou je patrno, že svědkyně skutečně viděla na bok a pravou ruku poškozeného ( tento byl pravák). Svědkyně dále potvrdila, že Kočka nejml. mohl vidět více než ona, která neviděla vytahovat zbraň ( tento svědek skutečně uvedl, že viděl obžalovaného vytáhnout zbraň od pasu). V rámci rekonstrukce dále svědkyně uvádí, že v mezeře mezi poškozeným a obžalovaným zahlédla pohyb, který svědčil o tom, že obžalovaný střílel z pozice, kdy napůl vstával ze sedu. Tento postoj potvrzuje rovněž sv. Kočka nejml. V průběhu rekonstrukce se i soudní znalec z odvětví soudního lékařství MUDr. Hladík a balistik vyjádřili, že tento postoj obžalovaného při střelbě a pozice poškozeného, tak jak ji viděla svědkyně, a jak jej viděla při střelbě pootáčet se a padat, koresponduje se skutečnostmi zjištěnými při pitvě ohledně jednotlivých průstřelů, jejich pořadí a vzdálenost střelby. Soudní znalci z odvětví soudního lékařství uvedli v závěrech svého znaleckého posudku, že při pitvě poškozeného byly zjištěny tři střelné rány trupu – průstřely, byl stanoven průběh střelných kanálů, tak jak jsou ve znaleckém posudku. Následkem střelných poranění, která jsou blíže popsána ve výroku obžaloby, došlo ke krvácení do obou hrudních dutin a ke krvácení do dutiny břišní a k nedokrevnosti orgánů. Všechna poranění vznikla opakovaným vystřelením ze střelné zbraně, lze je dobře vysvětlit třemi výstřely z pistole ráže 9 mm. Všechna střelná poranění vznikla v krátké časové posloupnosti několika málo vteřin. Každý z průstřelů byl sám o sobě smrtelným poraněním, smrt by nebylo možno odvrátit ani okamžitou lékařskou pomocí při každém z jednotlivých střelných poranění. Smrt poškozeného je v příčinné souvislosti s utrpěnými poraněními. Nebyly zjištěny žádné předúrazové chorobné změny poškozeného, které by se na jeho smrti podílely či ji urychlily. Smrt nastala v průběhu několika málo minut po střelných ranách, schopnost jednání však vymizela prakticky bezprostředně po každém ze zjištěných průstřelů. V krvi zemřelého bylo toxikologickým zkoumáním zjištěno 1,04 promile alkoholu. V moči nebyla zjištěna přítomnost jakýchkoli toxických látek ani jejich metabolitů.
Pokud jde o výslech dalších svědků, kteří buď přímo prováděli zadržení obžalovaného na ulici při útěku nebo jej viděli, nutno uvést, že v jejich výpovědích jsou rozpory, které však nelze odstranit, a jejich posouzení a vyhodnocení bude na soudu. Svědek Maleček, ochranka z protějšího baru, uvedl, že zadržení viděl, obžalovaný upadl při útěku, zřejmě na obličej, a že krev z nosu mu začala téci až ve chvíli, kdy jej svědek střežil do příjezdu PČR, půjčoval mu asi 2 kapesníky, jiné zranění neměl. Svědek Michal Erben, spolumajitel restaurace Monarch, pronásledoval spolu s ostatními obžalovaného na ulici, domnívá se, že při tom nikdo nespadl na zem a nikdo nebyl zraněn. Oproti tomu svědek Andrej Madaras, barman restaurace Monarch, vypověděl, že při zadržování obžalovaného na ulici srazil kolega Pavel Hercík na zem, že se přitom musel praštit do hlavy. Tento svědek také potvrdil, že bezprostředně po střelbě viděl dole v restauraci, že obžalovaný seděl na lavici vedle přítelkyně, žádné poranění na něm neviděl, to měl až venku po zadržení, když jej vedli zpět k restauraci, a to sice malé zranění pod nosem. Tento svědek také řekl, že u baru naléval obžalovanému, poškozenému i Václavu Kočkovi st. poměrně velké množství panáků, na dotaz uvedl, že se domnívá, že k záměně obsahu skleniček u baru nemohlo dojít. A další svědek účastný zadržování, Pavel Hercík, sommeliér restaurace Monarch, uvedl, že po střelbě zaregistroval muže, který měl malou krevní skvrnu pod nosem (cca 2x2 cm), a odcházel klidně směrem ven z restaurace. To bylo tak cca 2 min. poté, kdy mu barmanka řekla o střelbě. Muž nebyl zakrvácen nikde jinde. Svědek jej pronásledoval na ulici, aby muže chytil, doběhl toho muže, a srazil jej na zem, dle svědka však obličejem muž na zem nenarazil. Muž mu říkal: „Nechte mě, nebo pusťte mě, já jsem se bránil.“
Svědek Jaroslav Čepek mimo jiné v hlavním líčení uvedl, že debatu ohledně peněz rozpoutal obžalovaný, po střelbě jej viděl sedět u stolu, nevšiml si, že by byl jakkoli zraněn, po střelbě viděl i přítelkyni obžalovaného, nevšiml si, že by byla špinavá od krve, měla na sobě poměrně zářivé šaty, na kterých by to bylo vidět.
Svědkyně Jana Jirsová vypověděla, že pracuje v zaměstnaneckém poměru u obžalovaného, je vedoucí recepce v hotelu AXA. Od podzimu 2007 žila s obviněným v jednom bytě, měli intimní vztah, který trval až do srpna roku 2008. Vztah byl v zásadě ukončen ze strany obžalovaného, kdy důvodem bylo těhotenství jeho další přítelkyně, o které do té doby nevěděla. Společnou budoucnost sice předtím plánovali, včetně založení rodiny, ale těhotenstvím to skončilo. Rozešli v dobrém. Svědkyně potvrdila, že po spáchání skutku se dali opět dohromady, a že je to ona, kdo nyní vede internetové stránky obžalovaného.
Dnes slyšený svědek Martin Vlasta vypověděl, že událost samotnou neviděl, a potvrdil, že po střelbě, kterou považoval původně za spadnutí tácu, neviděl v obličeji obžalovaného žádné poranění, až poté následně venku, když viděl, jak vedou již zadrženého obžalovaného, měl v obličeji drobné poranění.
Při ohledání místa činu bylo zajištěno množství stop, které byly následně odborně zkoumány, nebyly vyhodnocovány pouze zajištěné pachové stopy se srovnávací pachovou konzervou obviněného, neboť vzhledem k další důkazní situaci se toto jevilo jako nadbytečné, pachové stopy jsou deponovány.
Ze závěrů odborného vyjádření z odvětví balistiky a rovněž provedeným výslechem znalce je patrno, že nábojnice a střely ráže 9 mm Browning Court zajištěné na místě činu byly s velkou pravděpodobností vystřeleny z rovněž zajištěné zbraně, pistole SigSauer P230, ráže 9 mm Browning Court, v.č. S153444. Zkoumáním bylo dále zjištěno, že došlo k vzpříčení jednoho náboje v hlavni, a to z důvodu vadné konstrukce zásobníku, po vzpříčení náboje již nebylo s pistolí manipulováno tak, aby došlo k obnovení její správné funkce a mohla dále střílet. Dle porušení na zajištěném oblečení poškozeného a na základě povýstřelových zplodin byla stanovena vzdálenost střelby v celkovém rozmezí od 10 do 50 cm (vzdálenost střelby je odlišná u jednotlivých střelných otvorů). Dráhu střel, vzhledem k prostoru místnosti, po průletu tělem poškozeného, nelze stanovit.
Dále byly zjištěny dráhy střel na těle poškozeného, dráha č. 1 vychází ze střelového otvoru na levé klopě saka k výstřelovému otvoru vpravo na zádech, dráha č. 2 vychází ze vstřelového otvoru vlevo na zádech k výstřelovému otvoru na pravé straně saka, dráha č. 3 vychází ze vstřelového otvoru na levém boku k výstřelovému otvoru na pravém boku.
Odborné zkoumání zajištěných stop z odvětví DKT nepřineslo žádné relevantní poznatky.
Kriminalistickým odborným zkoumáním z odvětví fyzikálněchemické expertízy bylo zjištěno, že ve stopách označených: Ďuričko – čelo, Staňková – levá ruka a obličej byly zjištěny ojedinělé částice jednoznačně indikující povýstřelové zplodiny. Ve stopách označených Ďuričko – pravá a levá ruka, Štaňková – pravá ruka nebyly zjištěny částice indikující povýstřelové zplodiny. Na stopách - bílá košile a sako černé barvy (oděv poškozeného) bylo zjištěno velké množství částic jednoznačně indikujících povýstřelové zplodiny. Vzhledem k značné zakrvácenosti vzorků a předpokladu, že částice povýstřelových zplodin
byly rozplaveny či překryty krví, se nebylo možno vyjádřit k otázce míst vstřelů. Z výtěrů z hlavně zajištěné zbraně a nábojnic z místa činu byly zjištěny částice jednoznačně indikující povýstřelové zplodiny, které svým obsahem chemických komponent korespondují se zplodinami nalezenými ve stopách Ďuričko – čelo, Staňková – levá ruka a obličej, poškozený – bílá košile a sako černé barvy.
Spisový materiál obsahuje fotodokumentaci zajištěných zkoumaných stop, a rovněž postavu a obličej obviněného po zadržení, kde je patrna malá krevní skvrna pod nosem.
Pokud jde o znalecké posudky z odvětví genetiky, zpracované znalcem na žádost obhajoby, tyto dle názoru obžaloby nejsou, pokud jde o opětovné odzkoumání šatů, v rozporu se zjištěními KÚ, nicméně nutno konstatovat, že zkoumaný objekt, stejně tak jako v případě předložení kapesníku a pánského saka, byly uloženy do doby předložení na přesně nezjištěném místě a není doložitelné, kdo všechno k nim měl přístup a možnost příp. manipulace s nimi, tudíž zůstává otázkou, zda by příp. výsledky zkoumání byly důkazně použitelné. V této souvislosti pokládám za vhodné uvést, že není důvodu jakkoli pochybovat o profesionalitě a odborné úrovni oddělení vyšetřování násilí hl.m. Prahy, tedy že kdyby byla na košili či saku obžalovaného po jeho zadržení viditelná krev ( což na košili na fotu rozhodně není), natož kdyby se obžalovaný sám dožadoval zkoumání, že by nebyly věci předloženy k odbornému zkoumání. Ostatně z důkazní situace nevyplývá, že by obžalovaný nějak masivně či výrazně krvácel, naopak to bylo svědeckými výpověďmi vyloučeno.
Pokud jde o znalecký posudek znalce Náchodského, vyžádaný rovněž obhajobou, k tomuto se nebudu nijak blíže vyjadřovat, v písemné podobě obsahuje spoustu spekulací, hodnocení výpovědí svědků a obžalovaného a hypotéz, kterým se ostatně tento znalec neubránil ani při slyšení před soudem, navíc vycházel z předpokladu, že poškozený provozoval bojový sport, což nebylo vůbec prokázáno.
Soudní znalci z odvětví psychiatrie a psychologie, kteří zkoumali obviněného, uvedli, že tento netrpí ani netrpěl v době spáchání tr. činu žádnou duševní chorobou ani poruchou. Byla u něho zjištěna histriónská porucha osobnosti se stenickými rysy, přičemž tato porucha jej disponuje k agresivním projevům v zátěži. Rozumové schopnosti posuzovaného jsou nadprůměrné, syndrom závislosti na alkoholu či jiných návykových látkách nebyl zjištěn, obviněný však škodlivě nadužívá alkohol s občasnými excesy v pití. V době spáchání skutku byl ve stavu prosté alkoholové opilosti lehkého stupně, kterou si však přivodil sám a dobrovolně, přičemž z předchozích zkušeností znal účinky alkoholu na své chování. Rozpoznávací schopnosti byly v době deliktu plně zachovány, ovládací schopnosti byly sníženy mírně, forenzně nevýznamně, v důsledku lehké alkoholové opilosti a poruchy osobnosti. Obviněný je schopen chápat smysl tr. řízení, a je schopen plnohodnotné účasti na něm. Žádné ochranné opatření znalci nenavrhli, je v plně silách obviněného ukáznit se v požívání alkoholu. Prognózu hodnotí znalci jako dobrou, stupněm 3 na stupnici od 1 do 7. Při osobním výslechu u soudu znalec psychiatr připustil, že mohl být přítomen smíšený afekt strachu a zlosti, v žádném případě afekt smrtelného strachu. To, že zanechal těhotnou přítelkyni na místě činu, nekoresponduje s tím, jak proklamoval strach o život nenarozeného dítěte. S tím se ztotožnila psycholožka, která zdůraznila, že obviněný je nevyváženě strukturovanou osobností zvláště v oblasti emocí, lze předpokládat jeho problémy se zvládáním emočně zátěžových situací. Disponuje histriónskými povahovými rysy, intelektové schopnosti jsou mírně nadprůměrné, je osobou dominantní, asertivní, rozhodnou, ambiciózní. Jeho právní vědomí vzhledem k intelektu, vzdělání i dosavadním profesím, většinou ve vedoucím postavení, je na vysoké úrovni. Je schopen správně vnímat, zapamatovat si i reprodukovat prožité události. Jeho typ osobnosti jej disponuje k emocemi nadměrně ovlivněnému pojímání skutečnosti. Na motivaci jeho jednání se podílela řada faktorů, jeho čin lze vysvětlit jako afektivní zkratkové agresivní jednání v opilosti u osoby s poruchou osobnosti. Negativní vliv měl i zvyk obviněného nosit zbraň do společnosti, zvláště kde se předpokládá požívání alkoholu. Při osobním slyšení znalkyně uvedla, že hysterické rysy osobnosti snižují věrohodnost, dále že myšlení je ovládáno emocemi, a že je dáno nadměrné emoční prožívání situace.
Pokud jde o medializaci a komentování celé kauzy od počátku obžalovaný v médiích, tak jak to dokladují materiály založené ve spise a dále dopisy obžalovaného, které založil zmocněnec poškozených, nebudu blíže komentovat, hodnocení ponechávám na úvaze soudu.
Provedené konstatování přílohového materiálu dokladuje, že obžalovaný již v minulosti určitý incident se zbraní měl.
Závěrem podotýkám, že na základě zjištěné důkazní situace je zcela vyloučena verze obžalovaného o nutné obraně z jeho strany, neboť nebylo prokázáno, že by poškozený jakkoli obviněného fyzicky napadl ( toto je tvrzení toliko obžalovaného a jeho přítelkyně, ostatní svědci to vylučují), jednak i kdyby hypoteticky bylo připuštěno, že k úderu či úderům došlo, tupé násilí působící na obličej obviněného bylo malé intenzity, jak je patrno ze závěrů znaleckého posudku z odvětví soudního lékařství na poranění obviněného, a obviněný útočil střelnou zbraní z bezprostřední blízkosti bez jakéhokoli varování na horní část těla poškozeného, kde se nachází životně důležité orgány, proto je plně odůvodněna právní kvalifikace skutku jako tr. činu vraždy dle § 219/1 tr. zákona.
Pokud jde o trest, který budu navrhovat, vážila jsem především okolnost, že obžalovaný si evidentně nevzal ponaučení ze svých předešlých incidentů se zbraní, ač řádně seznámen se zákonem o zbraních a střelivu, popíjel alkohol, přestože byl ozbrojen, a proto velmi pravděpodobně v důsledku afektu vyvolaného v podstatě kvůli malicherným sporům týkajícím se majetku, stupňovaným ovšem dle psycholožky z doby předchozí, kdy se obžalovaný cítil poškozen spojením se jménem Kočkových v Kubiceho zprávě, reagoval takovým způsobem, jako reagoval, a došlo naprosto zbytečně ke zmaření lidského života. Psycholožka se rovněž vyjádřila k tíži obžalovaného, že on je osobou v oblasti zbraní velmi informovanou, a že jako osoba zvyklá mít u sebe zbraň, by měl naopak mít v nakládání se zbraní daleko větší opatrnost. Proto navrhuji uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody v horní polovině zákonné trestní sazby se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou, rozhodnout o náhradě škody poškozené VZP, tak jak se připojila, a o návrhu poškozených zastoupených zmocněncem JUDr. Lžičařem, přičemž v tomto případě ponechávám vymezení okruhu poškozených a stanovení konkrétní výše náhrady škody plně na rozhodnutí soudu, a dále navrhuji uložit trest propadnutí věci dle § 55 tr. zákona, a to pistole se zásobníkem.
Zmocněnec poškozených JUDr. Lžičař zakládá do spisu svůj závěrečný návrh, který přednesl, v písemné podobě.
Jan Kočka:
Já ani nevím, jak se můžu k téhle věci vyjadřovat, hrozně těžce se mi tady mluví, když se dívám na člověka, který mi zavraždil mého bratra, chci jenom pouze k tomu říci, že tady se obžalovaný ptal mého táty i mého synovce na motiv, jak to vnímám jako absolutní amatér v těhle věcech, nejsem profesionál jako vy zde, kteří zde sedíte, jste znalí zákona a všechny tyhle věci, tak já vnímám motiv pana Ďurička tak, že ty povahové rysy, které přisoudil mému bratrovi, že nesnášel nadřazenost, že ho všichni museli poslouchat a neměl rád úspěšný lidi atd., atd., tak já si myslím, že právě Václav měl tu smůlu, že byl oblíbený ve společnosti, a že tam asi zastínil tady pana odsouzeného vlastně tím, jak se s ním každý bavil a lidi mu projevovali úctu a lásku a za to ho zabil, to je můj názor a já doufám ve spravedlivý trest a celá naše rodina je potrestaná až do smrti, Vencu nám nic nevrátí, ať se stane Duráčkovi, co se stane, ale doufám, že soud rozhodne ve spravedlivý trest, to je všechno co bych řekl za rodinu.
—————