V. Kočka st.
06.05.2026 15:32
Přistoupeno k výslechu svědka Václav K o č k a st., gen. na č.listu 178, totožnost ověřena dle OP , který po poučení podle § 100 a 101 tr.řádu uvádí:
Poučení jsem porozuměl a nevyužívám svého práva nevypovídat:
Já jsem jel na autogramiádu knihy pana Paroubka. Když jsem přišel do místnosti, tam se nesmělo kouřit, tak jsem většinu času se zdržoval v přední místnosti, protože jsem kuřák. Tam jsem se bavil s panem Walterem Komárkem, s poslanci a ostatními. Pak jsem si dal podepsat knihu a pak mi bylo řečeno, že už se tam může kouřit, když pan Paroubek odcházel. Tak jsem si šel sednout ke stolu, kde byl popelník, protože tam seděl pan Šlajer se zapáleným doutníkem, tam probíhala normální debata s panem Ďuričkou. Nijak jsem ho nenapadal. Nemůžu tvrdit, že by mě napadal on, pouze takové ty řeči, které jsou prakticky v každé společnosti, ani se na to nebere zřetel. Pak tam byly nějaké spory skrz peníze, to bylo ještě u baru. Pan Ďuričko řekl, že si odejde někam do bankomatu pro nějaká eura, pak se vrátil a já tam seděl s panem Šlajerem a jeho manželkou. Tam jsme společně všichni čtyři seděli u jednoho stolu, já jsem se bavil s panem Šlajerem a pan Ďuričko seděl vedle. Chtěl jsem odjet už domů, tak jsem synovi řekl, ať zavolá SMS, aby pro nás kluk přijel. Chlapec přijel a přicházeli ke stolu, nevím, co bylo za konflikt mezi nimi. Syn mu říká: „Nebuď drzej na tátu“, a vnuk mi říká: „Dědo, jedeme“, a mezitím najednou práskly výstřely, tak se otočím a syn se mi kácel za židlí.
K dotazu předsedkyně senátu svědek uvádí:
Pana Ďurička jsem viděl podruhé za celý život, jednou na narozeninách pana Paroubka, tam se vykládaly nějaké veliké peníze, miliony, co dal dcerám, tamhletomu, tuhletomu a já jsem požádal tu paní Markétu Palečkovou, aby mě odvezla domů. My jsme na těch narozeninách seděli s Martinem Vlastou, byli jsme představeni, nechci se vyjadřovat, jak se představil pan Ďuričko. Podruhé už jsme o sobě věděli, tam už jsme se u baru bavili normálně. Syn dal nějaké štamprle, ťukli si, vypilo se to a šli jsme si sednout. Na baru jsme si dali všichni tři vodku, všichni tři, na baru bylo více lidí. Ten stůl odtamtud nebyl daleko. Já jsem chtěl platit a syn říkal, že už to zaplatil, tak jsem vyndal z kapsy asi 15-20 tisíc a tím začala diskuze o nějakých penězích, pan Ďuričko vytáhl nějaká eura, pak si šel pro peníze. To byla celá diskuze a za chvilku se stala ta střelba. Ta debata u baru trvala asi 10-15 minut, já si šel zakouřit k tomu stolu, kde byl popelník. Mezitím u baru vyrovnal syn a přicházel ke stolu a za chvíli byl mrtvý. U toho stolu jsem já seděl v čele stolu, po pravé straně seděl pan Šlajer s manželkou a pan Ďuričko po levé straně se svou přítelkyní. Myslím si, že doba, co jsme tam seděli, než tam přišel syn, nemohla tak dlouho trvat. Nejsem si jist, pan Ďuričko tam buď přinesl víno nebo pro něj zašel na bar, vím, že tam bylo nějaké víno. Když odcházel pan Paroubek, to bylo tak po desáté hodině, a za chvíli se to stalo. Byly to desítky minut. Já jsem u toho stolu nebral žádnou zřetel, jestli tam někdo špičkuje. Když si sednou někam do hospody a baví se tam o pivu nebo o něčem. Ani mě to nijak neuráželo. Bavil jsem se většinou s panem Šlajerem a pan Ďuričko také pronesl nějaké slovo. Mezitím, než jsem si přišel od baru k tomu stolu a než přišel můj syn, si myslím, že jsem vůbec neodběhl, ale nejsem si jist, byl jsem v šoku. Já jsem seděl rovně k tomu stolu a byl jsem přikloněn ke Šlajerovi, syn přišel zleva. Syn byl spíše u mě, za mnou, protože když padal, tak byl za mnou, nestál přímo vedle mě. Větu „nebuď drzej na tátu“, kterou řekl panu Ďuričkovi syn, to jsem slyšel. Nevím, proč to řekl. Já jsem svoje děti nevychovával k tomu, abych je musel navádět, aby se mi šli prát, já si vážil, když byli slušní. I kdyby byl drzý, tak bych mu uměl odpovědět a nepotřeboval jsem na to svého syna. Já řídím lidi přes čtyřicet let, jsou různí lidé s různými povahami a náladami a musím se s tím vyrovnat. Nevím, proč řekl tu větu, jestli tam někde se něco neproneslo, on se vrátil potom ke stolu, to se mluvit může. Když pronesl tuhle větu, tak jsem byl otočený k panu Šlajerovi. Potom, co pronesl tuto větu, jsem si nevšiml, že by pan Ďuričko synovi něco odpověděl, zaslechl jsem výstřely, kluk mi padal dopředu, vylítl jsem, pan Ďuričko měl ještě pistoli v ruce, a snažil jsem se pomoct synovi, pak přišla ta jeho družka, pana Ďuričky, říkala, že je zdravotní sestra, že pomůže synovi. Tak tam začala pomáhat a já lítal nahoru, dolů a sháněl jsem doktory. Měl otevřené oči a usmíval se a já mu říkal, ať na mě mluví. Mezitím, co syn řekl tu větu a tou střelbou, to byly vteřiny. Já jsem se otočil na syna až potom, co jsem uslyšel střelbu. Neviděl jsem, že by došlo k nějakému kontaktu mezi synem a panem Ďuričkem. Kdyby tam k něčemu došlo, bylo to vedle mě, ten kluk by musel přijít ke mně a někoho praštit, nebo by mě musel předejít, nedovedu si to vysvětlit. Když pan Ďuričko měl ještě pistoli v ruce, tak nemůžu říct, že by stál, byl trochu zdvižený. Byl v polosedě, v polostoje. Tu pistoli držel nahoře namířenou, zapomněl jsem, že by mohl střílet do mě, vrhl jsem se k synovi a dále jsem se mu nevěnoval, chtěl jsem sanitku. Já utíkal nahoru, družka pana Ďuričky pomáhala otočit syna, dávala mu led na srdce a snažila se ho nějak obživit. Já utíkal nahoru, tak za mnou utíkal pan Šlajer s manželkou. Křičel jsem: „Sanita, doktoři, rychle“. Družka pana Ďuričky u syna byla, než jsem běžel nahoru, byla tam rychle. Můj syn byl pravák. Můj syn jezdil se čtyřkolkou či s autem, ale třeba mi řekl, že jde na thajský box, jestli tam šel s dětmi se podívat, ale nikdy jsem ho neviděl, že by byl někde v ringu nebo že by něco trénoval. On se do patnácti let léčil na srdce. On spíše takové sporty odsuzoval. Můj syn padal na zem dopředu, protože pak byl otočený. Když zazněly ty výstřely, tak musel dostat ještě ránu, když už byl na zemi. To usuzuji z toho, že dostal ty rány tři. Ty rány šly krátce za sebou. Že ta třetí padla, když už byl na zemi, si myslím proto, že jak tam obhledávali apod., tak tam někde byla ta nábojnice, já myslel, že ji má v těle a ona byla zarytá v zemi. Když jsem se zvedl, syn ležel dopředu na břiše a obrátili ho. Jako kdyby odcházel od toho stolu. Když jsem šel shánět doktory, tak jsem registroval pana Ďurička nahoře, namáčklého na zdi dvěma maníky a já jsem na něj zakřičel, proč to udělal, to mohou dosvědčit policisté, co mu dávali pouta, já jsem nikomu nevyhrožoval, byl jsem v šoku, ani jeho manželce, sama napsala do novin, že jsem se k ní choval slušně, já chtěl zachránit syna a nic jiného mě nezajímalo. Po té střelbě jsem viděl pana Ďuričku s pistolí v ruce, nevšiml jsem, že by byl nějak zraněn. Nahoře jsem ho také zraněného neviděl, pouze jsem si všiml, když ho odváželi autem, tak mu trochu tekla krev z nosu. Pan Ďuričko také něco vypil, pili tam všichni. Neříkám, že jsem nepil, spíše jsem si doléval sodovku, protože mám vysokou cukrovku, mohl jsem vypít tak tři až čtyři vodky, nevím, jestli jsem se u toho stolu napil vína a spíše jsem to ředil sodovkou. Můj syn byl vepředu, nevím, kolik štamprltat tam objednal, ale pozná se to podle útraty a platil za hodně lidí. V náladě jsem byl, ale necítil jsem se opilý. Syn celkem také nevypadal opilý, držel se, nemohu to říct ani o panu Ďuričkovi. Byla to normální hospodská nálada. Pan Šlajer byl také v náladě, ale podle toho, jak vyběhl rychle schody, tak zase tolik nemohl být napitý. Je to na videu natočený, tam vidíte, jestli je někdo napitý nebo není, i venku pan Šlajer se svojí chotí, jak tam byl, chtěl jít hned vypovídat, protože všechno viděl.
K dotazu senátu svědek uvádí:
Mezi mnou a panem Šlajerem nebyla určitě debata o vozidlech, kdo má lepší vozidlo. Já se nikdy s žádnými vozidly nechlubil. Já sám osobně vozidlo nevlastním.
K dotazu státní zástupkyně svědek uvádí:
Když jsem viděl obžalovaného s pistolí v ruce, tak jeho přítelkyně normálně seděla. Tam už žádná hudba nehrála, bylo tam poměrně ticho, taková pistole, když se natáhne, dá se do ní náboj, tak to by muselo cvaknout a věřte mi, že bych syna přikryl vlastním tělem.
K dotazu JUDr. Lžičaře svědek uvádí:
Že jedeme domů, řekl chlapec Václav. Když jsem vypovídal v sobotu na policii, tak v jakém stavu jsem mohl být, když mi zabili syna, který živil čtyři děti? V té nervozitě, jak mě vyslýchali, já mohl, co se týče thajského boxu zaslechnout, že jde na thajský box, tak jsem z toho mohl usoudit, že tam snad chodí trénovat. On chodil s těmi svými kluky. Když byl syn na zemi, tak kromě mě a družky Ďuričky u něj byla ještě paní od baru, ta také pomáhala ho oživovat. Ty dvě ho otočily. Já jsem ho neotáčel.
K dotazu JUDr. Červenky svědek uvádí:
Jestli jsem ve výpovědi uvedl, že jsem se si sedl k panu Šlajerovi a jeho těhotné ženě, tak jsem mínil partnerku pana Šlajera, myslel jsem, že je těhotná. Kromě té věty „Nebuď drzej“ jsem slyšel, že se rozčiloval pan Šlajer, říkal „Zastřelili ho, já to viděl“. Mezi tou větou „Nebuď na tátu drzý“ a střelbou žádné další domluvy nepadly, bylo to hodně rychlé.
Podle § 211 odst. 3 písm. a) tr.řádu se na žádost JUDr. Červenky čte protokol o výslechu svědka na č.listu 180 – poslední otázka dole.
K dotazu Mgr. Veverky svědek uvádí:
Otočil jsem se, když přicházel můj syn ke stolu. Byl vlevo ode mě sloup, nevím, kolik bylo místa mezi mou židlí a tím sloupem. Když můj syn přišel, tak stál spíše za mojí židlí. Když jsem se otočil, tak padal dozadu. Stál mi kousek za zády, za levým bokem, já si myslel, že pojedeme, tak jsem mu nevěnoval pozornost. Ta věta „Nebuď drzý“ byla řečena normálním hlasem, nic jiného tam nepadlo, žádný šepot to nebyl. Na tom baru kromě lidí, kteří seděli se mnou u stolu, byl ještě Čepek a Vlasta tam také někde byl. Při té diskuzi o penězích tam byli asi ti dva.
Obž. Ďuričko uvádí:
Mám po půl roce možnost vidět otce Václava Kočky. Je mi to velmi líto, co se stalo, nevěděl jsem, že to je on, netušil. To, co se stalo, to se nemělo stát, je to neštěstí, velmi mě to mrzí.
K dotazu obžalovaného svědek uvádí:
Když přišel ke stolu můj syn a já se otočil k němu, tak Vy jste seděl. Měl jste tam nějaké diskuze, i když tam byl Šlajer, já nechtěl vůbec diskutovat, já na to nebral zřetel. Já takové věci slyším, řídím přes čtyřicet let lidi, kdybych měl být na každé slovo urážlivý, tak bych ty lidi nezvládl v zahraničí dvacet let. Hádka tam nebyla, byly tam pouze domluvy, takové ty povídačky, ty se normálně říkají u stolu, já na to opravdu nebral zřetel. Já nevidím do svědomí nikomu, nevím, proč a jak jste střílel, vím jednu věc, že ten kluk neměl šanci se bránit o život. Všechny tři rány byly smrtelný. Vy jste profesionální střelec, tak jste měl kluka střelit do břicha či postřelit a ne přímo ho zavraždit jako gestapáci. Radši bych ho viděl poraněného a mohl bych si s ním povídat.
Obžalovaný uvádí:
Já Vám rozumím, ale já na něho nemířil, já ho nechtěl zabít, střílel jsem do prostoru proti útoku.
K dotazu JUDr. Lžičaře obžalovaný uvádí:
Co se týče otázky, proč jsem měl do novin říct, že Václava Kočku zabil Václav Kočka starší, chci říct, že pan Lžičař vytrhuje souvislosti a záměrně konspiruje, co jsem neřekl. To jsem neřekl. Novináři to zkreslili. Mám také pět dcer, jsem také otec, vím, co to je ztratit dítě, chtěl jsem s ním mluvit jako s tátou, abychom se navzájem nevyvraždili.
Svědek svědečné neúčtuje.
Podle § 213 odst. 1 tr.řádu se přehrává videozáznam rekonstrukce z místa činu se svědkem Václavem Kočkou starším s ohledem na žádost svědka již bez jeho přítomnosti.
Podle § 213 odst. l tř.řádu se čte protokol o provedení rekonstrukce na č.listu 224-225 a 236-237 a fotodokumentace na č.listu 264-266- foto č. 62-72.
Obž. Ďuričko k tomu uvádí:
Václav Kočka starší neviděl vůbec nic, viděl až svého syna ležet otočeného na zádech. Vychází z domněnek a představ, bavil se tak intenzivně s panem Šlajerem, že si neuvědomoval ani ty výstřely, ani tomu nevěnoval pozornost, všiml si, až jeho syn byl otočený na zádech.
V 11.15 hodin se konstatuje, že se nedostavili svědci Pavel Hercík – doručení vykázáno a Jindřich Kebrle – omluven.
Obžalovaný vyzván předsedkyní senátu, aby v případě připomínek k jednotlivým listinným důkazům tyto vznesl ihned po jejich provedení.
Podle § 213 odst. 1 tr.řádu se čte:
lékařská zpráva – čl. 6 a 8
záznam o prohlídce podezřelého – čl. 7
seznam věcí podezřelého – čl. 11-13
fotokopie zajištěných bankovek na č.l. 14-27
Obž. Ďuričko k tomu uvádí:
Vyšetření na Bulovce bylo provedeno se tříhodinovým zpožděním, já neustále upozorňoval, že jsem byl udeřen speciálními údery do hlavy a žádal jsem o vyšetření mozku na neurologii. Vím dobře z boxu, že se jedná o krátkodobé ztráty vědomí, ne otřes mozku po třech hodinách po útoku. To bylo zanedbané vyšetření stavu po napadení mě osobně. Žádám o stanovisko lékařů, jak působí tlakové změny v lebce po úderech a poškození měkkých tkání po úderech, tzn. jak se chová člověk. Říkají, že jsem drmolil, že jsem byl mimo, že jsem nevěděl, co se děje, že jsem povídal a přitom jsem měl 0,85 promile alkoholu, tak asi někoho napadne, že je něco v nepořádku. Měl jsem být vyšetřen trochu jinak, pořád o to žádám a žádám o to i teď, aby byl proveden posudek, jak jsem asi vypadal po dvou úderech do části horní čelisti. Policejní doktor byl svědomitý, který mi bral krev, bylo to v jiném prostoru než na Bulovce, který mi vyloženě řekl, že necítí alkohol z mých úst, ale aceton. Je rozdíl alkoholu a acetonu, takže nesouhlasím s tím, že jsem byl cítit alkoholem, ale acetonem. Vypadlo z lékařské zprávy, ale vím, že to tam bylo, že jsem měl velmi podkrvené spojivky oční a to není alkohol, alkohol se projevuje, že máte oči žluté, já je měl vysoce prokrvené. Je to vždy po úderech. Alkohol mi byl měřen v půl druhé v noci, domnívám se, že existuje křivka rozkladu alkoholu v těle, která trvá zhruba hodinu a půl, než se ten alkohol vstřebá, tudíž v době střetu v jedenáct hodin jsem měl podstatně nižší alkohol v krvi, žádám o znalecký posudek výpočtu množství alkoholu v krvi v 11:10 hod. večer. Trvám na vyšetření poškození měkkých tkaní a tlakových změn v lebce po úderech. Já jsem prošel v mládí i určitými rvačkami, když je slabý úder do hlavy, když člověk spadne nebo je udeřen plochou rukou, tak se změní tlakové poměry v lebce, ten mozek se posune a vrací se rychle zpátky, vzniká poškození měkkých tkání a člověk dostává efekt KO, krátkodobý otřes mozku. Jde o měkké tkáně mozku, které ovlivňují motoriku člověka. Mé vyšetření neodpovídá tomu, že zemřel člověk, je to velice povrchní vyšetření.
Podle § 213 odst. 1 tr.zák. se čte:
protokol o lékařském vyšetření při ovlivnění alkoholem – čl. 28
rozsudek OS Praha 6, sp.zn. 39 P40/2008 – čl. 103
rozsudek OS Praha 6, sp. zn. 14 C 116/2008 – čl. 104
zápis o prohlídce mrtvého – čl. 286
odborné vyjádření – čl. 317-320
- odborné vyjádření z oboru chemie, odvětví kriminalistická, fyzikálně-chemická expertíza – čl. 321-326
fotodokumentace – čl. 327-338 (do spisu nahlížejí na fotodokumentaci na č.l 338 zmocněnec pošk. JUDr. Lžičař a zástupce pošk. Jan Kočka)
- protokol o vydání věci – čl. 485
- protokol o vrácení věci – čl. 486-488
- protokol o vydání věci – čl. 489-490
- protokol o předání věcí – čl. 491
- rodný list – čl. 492
- seznam zajištěných věcí – čl. 493
- protokol o vrácení věcí – čl. 494
- protokol o vydání věcí – čl. 495
- zaslání zbrojního průkazu – čl. 496
- předání zbraní a střeliva – čl.500-501
- rozhodnutí PČR o zajištění zbraní – čl. 497-499
- protokol o vrácení věci – čl. 502
- protokol o zničení věci – čl. 503
- opis RT – čl. 643
- hodnocení z výkonu vazby – čl. 683
- výpisy z EO – čl. 763-771
Obž. Ďuričko uvádí:
Jak jste mluvila o té záchrance, tak rozhodně vím, že záchranka byla volána z obou dvou čísel na 112 a 155 a vím, že byla volána dvakrát a vím, že byla volána jednou pro mě a jednou pro Václava Kočku, proto žádám, aby důkazním materiálem byly záznamy z těchto dvou telefonátů, těmto dvěma záchranným službám. Že byla záchranka volána dvakrát vím díky intuici, jak jsem vysvětloval minule, prostě to vím. Předpokládám, že hosti z mobilu volali záchranku, vím, že byly volány obě dvě čísla a všiml jsem si ve svědeckých výpovědí, že dokonce jeden svědek říkal, že dal lísteček nějaké barmance na 155, ale záchranka přijela ze 112, bylo to ve spise. Žádám, aby bylo součástí svědectví obhajoby záznamy z těchto dvou čísel v kritický čas.
Je to asi týden, co jsem měl čest číst v novinách napadení od pana Jana Kočky mojí přítelkyně Lucie Staňkové jako svědkyně, že údajně úmyslně sesbírala prázdné nábojnice a setřela stopy z pistole, já se proti tomu ohrazuji, je to naprostá lež, je to nemožné. Tu pistoli jsem používal velmi často a nechápu, jakým způsobem ty stopy nezůstaly, tzn. s touto zbraní manipuloval někdo jiný od policie, setřel úmyslně a řádně stopy, aby tam nebyly stopy mé levé ruky, že jsem tu zbraň natahoval, musely tam být. Není možné, když jsem tu zbraň použil ten večer, aby tam nebyly žádné stopy. Žádám, aby se k tomu vyjádřil expert na daktyloskopii. Upozornil na to sám pan dr.Lžičař.
Jestliže nebyly povýstřelové zplodiny na mých rukách, ani na levé, ani na pravé, ani Lucie Staňkové, tak jsem asi musel střílet zpod těla. To se nedá logicky vysvětlit. Jakým způsobech bych mířil, tak zpětný ráz při opakované střelbě, vždy Vám musí hodit zplodiny na ruce, je to nevysvětlitelné. To musí říct odborník-expert, jak je to možné. Při míření zbraní, když někoho chcete zastřelit, tak ty zplodiny tam musí být, tzn. že střelba probíhala zespodu ještě zpoza zad, proto nikdo tu zbraň neviděl při střelbě.
Tady jeden svědek řekl, že jsem byl ve svetru a v kabátu, proto jsem řekl, že ten svědek nic neviděl a že je to lživá, až křivá výpověď. Já jsem měl samozřejmě sako, nešel bych nikdy ve svetru a kabátu na takový prominentní večírek při podpisu knihy, takže jsem měl řádně sako a košili a sako i košili jsem měl viditelně zakrvácenou, neustále jsem na to upozorňoval pana Hrdličku, vyšetřovatele, všechny, aby se prověřila krev na saku a košili, nikdo to neudělal. To sako a košili jsem měl v depozitu ve věznici Pankrác, tam jsem opět žádal, aby byla provedena zkouška DNA, ale nikdo to neudělal, až jsme to potom udělali sami. Žádám, aby zdravotní dokumentace byla doplněna zdravotní dokumentací z věznice Pankrác, protože jsem prošel v pondělí, úterý, středu ihned po události vyšetřením ve věznici Pankrác, kde jsem neustále krvácel, měl bolesti a byl léčen proti těmto bolestem. Mé zranění bylo naprosto zřejmé a jasné.
O žádném z nábojů nebylo řečeno balistiky, že byly upravené, všechny byly legálně a řádně nakoupeny.
Obž. dle § 214 tr.řádu bez připomínek k ostatním shora uvedeným listinným důkazům.
Hlavní líčení se 12.00 hodin přerušuje do 12.50 hodin.
Ve 13.05 hodin pokračováno v přerušeném hlavním líčení.
—————