V Kočka nejml.

06.05.2026 15:28

 

Přistoupeno k výslechu svědka Václav K o č k a , nejml. gen. na č.listu 184, totožnost ověřena dle OP, který po poučení podle § 100 a 101 tr.řádu uvádí:

Poučení jsem porozuměl a nevyužívám svého práva nevypovídat:

Přijel jsem tam tak v 10.15 hodin večer a šel jsem rovnou k tátovi. Stál u baru, bavil se všemi lidmi, seznamoval mě se všemi. Jména si již nepamatuji, nikdy jsem je neviděl. Potom jsme tam asi hodinku či dvě byli, normálně se pilo atd. Už bylo kolem jedenácté, táta zaplatil u baru a šli jsme pro dědu. My k němu přistoupili, seděl v čele stolu. Táta k němu přišel, asi měl tušení, že tam byl nějaký konflikt mezi dědou a panem Duričkem, tak mu řekl „Nebuď drzej“, jak mu to řekl, tak se dohadovali mezi sebou, pan Ďuričko s paní přítelkyní, v tom jsem já postoupil napravo, mezitím sáhl pravou rukou k levému boku a začal střílet. Táta padnul, někdo ho tam otočil na záda, děda k němu přiskočil, myslím, že tam přiskočila i paní od Ďuričky a já tam pobíhal a řval, aby zavolali záchranku. Pak tam záchranka přijela.

 

K dotazu předsedkyně senátu svědek uvádí:

Když jsem byl na baru s otcem, tak tam pan Ďuričko byl. Bavili se spolu různě, nijak se nedohadovali ani nešpičkovali, kdo je úspěšnější, kdo má víc peněz. Nic takového jsem nepostřehl. Děda tam také byl. Tam bylo více lidí, kteří se bavili mezi sebou. Rozhovor na baru probíhal tak půl hodinky. Popíjelo se tam, myslím,  že pan Ďuričko pil víno, táta něco tvrdšího a děda také. Děda od baru odešel, my ještě chvíli s tátou stáli, táta zaplatil a šli jsme ke stolu. Pan Ďuričko odešel před námi ke stolu. Táta asi vycítil, že dojde k nějakému konfliktu. Nebyla tam žádná nepřátelská atmosféru, nedocházelo tam k žádnému osočování, napadání, konfliktu. Nikdo nám neřekl, že tam k něčemu došlo. Proč řekl můj táta „nebuď drzej“, nevím. To jsem slyšel, že to řekl. Já jsem stál bokem za zády otce, zpoza zad táty jsem viděl dědu, pana Ďuričko, jeho přítelkyni. Děda seděl před námi v čele, já stál i za zády dědy. Na levé straně seděl pan Ďuričko s přítelkyní a vedle pan Šlajer s přítelkyní. Já je všechny viděl. Když můj táta toto řekl, tak se začali dohadovat mezi sebou, o čem, nevím. Jak se začali dohadovat, tak jsem přistoupil na ten bok, viděl jsem, jak tahá zbraň a střílí. Táta stál stále na místě a Ďuričko seděl a já byl bokem, koukal jsem jakoby přímo na něj. On střílel v pozici v sedě, možná byl trochu i popozvedlý. Táta stál rovně a čelem k panu Ďuričkovi. Výstřely byly tři, ze vzdálenosti metr a půl, výstřely šly hned za sebou. Já už viděl tátu, jak ho otáčeli na záda, myslím, že ležel na břiše. Krom toho, že jsem běhal a křičel, ať zavolají záchranku, možná jsem praštil dvěma láhvemi od Mattonky o stůl a ty se rozbily.  Nevím, kdo otáčel tátu. Než přijela záchranka, tak u táty byla ta paní Ďuričková, nevím, jak se jmenuje, děda a já a ještě nějaký personál. Ta slečna od Ďurička se snažila mu poskytnout první pomoc. Ta u něj jakoby klečela a něco mu dělala, já tomu nerozumím. Klečela jakoby od táty napravo, po jeho pravé ruce. Chvíli jsem pobíhal, pak jsem byl chvíli u táty, pak jsem byl nahoře, byl jsem v šoku. Pana Ďurička po té střelbě jsem si nevšiml. Neviděl jsem, že by mezi tátou a panem Ďubičkou došlo k nějakému fyzickému konfliktu před tou střelbou. Viděl jsem od té věty „nebuď drzej“ na tátu a pana Ďurička, celou dobu jsem se na ně díval. Žádný úder jsem neviděl. Táta byl pravák. Nedělal žádný sport. Když přijela ta sanitka, tak jsem už Ďuričku neviděl, vůbec ten večer. Když jsem ho viděl naposledy, žádné zranění jsem na něm neviděl. U toho stolu jsem neviděl, že by někdo na někoho padal nebo něco podobného. Když pan Ďuričko vytáhl zbraň, tak ji nenatahoval, hned střílel. Ve zbraních se nevyznám. Předtím, ani při té střelbě pan Ďuričko nic neříkal.  Když jsem stál za zády za tátou, tak nebylo možné, že by došlo k nějakému fyzickému konfliktu, na který bych neviděl, já jsem všechno viděl. Táta se nenapřahoval. Táta, děda ani pan Ďuričko opilí nebyli, byli pouze v náladě, nepotáceli se, neměli nesrozumitelnou řeč, ničeho takového jsem si nevšiml, ani u pana Ďuričky, ani u táty, ani u dědy.V průběhu večera nikdo žádné peníze nevytahoval z jiného důvodu, než aby zaplatil.

 

Podle § 211 odst. 3 písm. a) tr.řádu se čte protokol o výslechu svědka na č.listu 187 – odpovědi na poslední dvě otázky dole.K tomu svědek uvádí:

Ano, to je pravda, ještě se ptal, jestli tam může platit eury. Oni mu řekli, že ano, tak zaplatil tu svoji útratu. Přítelkyně pana Ďurička šla k tátovi hned, když se to stalo. Nepozoroval jsem ji po celou dobu, když přecházela k mému tátovi, já jenom viděl, jak tam přišla. To bylo vzápětí, minimální časový odstup, než tam přišla. Nevím, co se stalo s tou zbraní.

 

K dotazu senátu svědek uvádí:

Já jsem alkohol nepil, pil jsem jen nealko. Pan Ďuričko vzal pistoli pravou rukou z levého boku, nevím, jestli ji vytáhl z tašky nebo ji měl za pasem či někde, a hned střílel.

 

K dotazu předsedkyně senátu svědek uvádí:

Když střílel, tak měl ruku nataženou od těla rovně a hned střílel.

 

K dotazu senátu svědek uvádí:

V době, kdy pan Ďuričko střílel, seděl. Otec měřil tak 180 cm, napřáhnutí pana Ďuričky bylo vodorovné.

 

K dotazu státní zástupkyně svědek uvádí:

Když jsem zůstal u baru s otcem a děda s Ďuričkou odešli, tak děda šel ještě k baru pro panáka a vrátil se zpět ke stolu.

 

K dotazu JUDr. Lžičaře svědek uvádí:

Byli jsme domluveni na čase, že mi napíše a já pro něho přijedu, napsal mi SMS. Nevím, kde byla pani Ďuričková, když jsme tam stáli s dědou, s otcem a panem Ďuričkou. Myslím, že byla u baru. Nevím, jak dlouho tam stála. Myslím, že s ní můj otec nehovořil.

 

Svědek předkládá soudu k nahlédnutí uložené SMS zprávy z 9.10.2008 21:28 hodin znění:

„Tak co?“

odpověď:

„na desátou.“

odpověď:

„Dobře.“

 

SMS z 9.10.2008 ve 22:08 hod. znění:

„Za chvíli tam jsem.“

odpověď:

„Přijď dolů.“

 

K dotazu JUDr. Lžičaře svědek uvádí:

Když jsem přišel ke stolu s tátou, neviděl jsem, že by ho udeřil.

 

K dotazu státní zástupkyně svědek uvádí:

Když přišel děda k baru pro panáka, tak pouze řekl, že za chvíli pojedeme, že dopije.

 

K dotazu JUDr. Červenky svědek uvádí:

Nevšiml jsem si, že by pan Ďuričko byl na dědu drzý. Táta mi neoznamoval, že vidí, že pan Ďuričko je drzý na dědu a že jde za ním. Ostatní osoby u stolu mohly slyšet „nebuď drzý“. Bylo to řečeno dostatečně nahlas. Táta panu Ďuričkovi nic nešeptal do ucha, nenakláněl se k němu. Když jsem se přesouval, tak jsem neviděl do lokálu a hlavně jsem tam přistoupil, protože se začali nějak hádat, tak jsem chtěl vidět, proč se hádají. Tou hádkou nemyslím větu „nebuď drzý“, pan Ďuričko se svojí přítelkyní. To bylo po větě „nebuď drzý“. Pan Šlajer s paní Hanákovu byli v šoku, určitě se snažili pomáhat, nepamatuji se, jak, byl jsem také v šoku. Nepamatuji se, že by se Hanáková nakláněla na tátu, ale určitě tam neseděli.

 

K dotazu Mgr. Veverky svědek uvádí:

Mému tátovi pan Ďuričko říkal, když hladil bříško své těhotné přítelkyni, že to je to nejcennější, co má. Říkal mu to u baru, těhotná přítelkyně byla u baru s ním. U baru jsme byli dohromady s otcem déle než dvě hodiny, nevím, už si to moc nepamatuji, déle než půl hodiny. Ty lidi jsem neznal jménem, jen pana Čapka. Ty dva páry, o kterých jsem mluvil v přípravným řízení,  neznám. Když šel táta k panu Ďuričkovi, tak stál normálně, nenakláněl se, žádný pohyb tam nebyl. Hádku Ďuričky s přítelkyní jsem neslyšel, viděl jsem, že se nějak dohadují, tak jsem to chtěl vidět. Poblíž byl sloup, byl přímo vedle, kde seděl děda i pan Ďuričko. Místa mezi tím sloupem a židlí, na které seděl dědeček, nebylo ani ne půl metru. Na panu Ďuričkovi jsem neviděl žádné zranění. Viděl jsem ruce mého otce, když přistoupil k panu Ďuričkovi.

 

Obž. Ďuričko uvádí:

Chtěl bych se omluvit Václavovi za to, že jsem způsobil nechtěně smrt jeho otci, bránil jsem se pouze napadení, je mi to líto a omlouvám se a přeji upřímnou soustrast. Pamatuji si, že jste ve výpovědi řekl, že jste si na baru nějaký alkohol dal, teď jste řekl, že jste nic nepil.

 

Svědek uvádí:

Já jsem si nic nedal.

 

Obž. Ďuričko uvádí:

Já si pamatuji, že jsem četl, že jste si dal skleničku vína, když jste přišel.

 

Svědek uvádí:

Nedal jsem si nic, to si vypil skleničku táta. Říkal jsem, že jsme tam šli s lidmi, kteří si dali skleničku vína.

 

Podle § 211 odst. 3 písm. a) tř. řádu se čte protokol o výslechu svědka na č.listu 186- třetí odstavec odshora. K tomu svědek:

Já jsem alkohol nepil. Tím jsem myslel, že tam byl nějaký pár, že oni si vypili a pak jsme šli.

 

Obžalovaný uvádí:

Když jste šli pro dědu, abyste šli domů, je logické, že byste přišli na roh k dědovi zprava mezi Šrajera, šli jste pro dědu nebo jste šli ztrestat mě?

 

Svědek uvádí:

Šli jsme pro dědu.

 

Obžalovaný uvádí:

Proč jste šli ke mně?

 

Svědek uvádí:

My nemáme důvod vás trestat, otec šel k dědovi.

 

Obžalovaný uvádí:

Tak proč se naklonil ke mně a řekl mi tu větu „Nebuď drzý“?

 

Svědek uvádí:

Asi myslel, že jste byl drzý, to nevím, jestli slyšel, že jste byl na dědečka drzý.

 

Předsedkyně senátu žádá obžalovaného, aby pokládal otázky, které ještě zodpovězeny nebyly, případně, které by vedly k upřesnění věci.

 

K dotazu obžalovaného svědek uvádí:

S mým tátou jste se bavil, ale u stolu ne, u baru. Necvičím karate a můj otec také ne. Mě Macháček trénoval, když jsem byl malý kluk, znám pana Macháčka, ale mého otce netrénoval. Pan Kolmann také ne, ani nevím, kdo to je. Trénoval jsem thaibox, když jsem byl malý kluk, teď už ne, teď hraji fotbal. Viděl jsem Vás tasit pistoli, pistoli jsem viděl z boku. Nepamatuji si, jak jsou ty stoly v baru vysoké, jsou tam normální stoly.

 

Obžalovaný uvádí:

Chci říci, že pan svědek nemohl vidět tasit pistoli, protože jsem ležel na Lucii Staňkové a byl jsem pod úrovní stolu.

 

Svědek uvádí:

To jsem teda viděl.

 

Obžalovaný uvádí:

Nemohl to vidět, zorné pole mu zakrývaly stoly.

 

Podle § 213 odst. 1 tr.řádu se přehrává video záznam rekonstrukce z místa činu s přítomným svědkem Václavem Kočkou nejmladším.

 

Podle § 213 odst. 1 tr.řádu se čte protokol o provedení rekonstrukce na č.l. 226-227 a 237-239 a fotodokumentace na č.listu   267-269, foto č. 73-82.

 

Obž. Ďuričko k tomu uvádí:

Mám připomínky, neboť pan svědek se vůbec nezmínil při rekonstrukci o mé hádce s Lucií Staňkovou, ani slovo o tom neřekl, nehádal jsem se, žádná hádka tam nebyla, takže asi si jí nepamatuje. Druhá věc, je prokázáno, že pistoli vždy nosím na pravé straně podle pachových stop, nikoliv na levé, nemohl mě vidět, lže, je to lživá výpověď. Nemohl jsem táhnout pistoli z pravé strany, neviděl to. Vždy ji mám na pravé straně a vždy ji tahám z pravé strany. Václav Kočka byl ode mě 10-20 cm vzdálen, nikoliv 1,5 metru, jak ukazuje na rekonstrukci.

 

Svědek svědečné neúčtuje.

—————

Zpět