Svědek V. Kočka st.
08.04.2026 07:32
STANOVISKA A OTÁZKY OBŽALOVANÉHO A OBHAJOBY K SVĚDKOVI VÁCLAVU KOČKOVI st.
Protokol o výslechu svědka, v Praze dne 11.10.2026 ve 12:00 hod.
TEXT:
„Žádné špičkování mezi mnou a panem Ďuričkou o tom, kdo má víc peněz nebo lepší auto u baru neprobíhalo. Můj syn se s panem Ďuričkou u baru nebavil. U stolu probíhala normální debata, nikdo nikoho neprovokoval, nebyl zde ani náznak žádné hádky.
STANOVISKO:
Dle svědkyně Marie Fučíkové: „Když jsem přišla ke stolu, tak pan Kočka starší s panem Ďuričkem měli na stole vyložené peníze a každý si počítal svoji hromádku, kdo má u sebe víc peněz a vím, že pan Ďuričko měl víc. Nepamatuji si přesně, jak to vyjádřil, ale Ďuričko říkal panu Kočkovi staršímu, ať nemachruje, že má u sebe víc peněz než Ďuričko, když ví, že pan Ďuričko má peněz víc. Na panu Kočkovi starším bylo vidět, že je naštvaný. Nevšimla jsem si žádné hádky, hlasité slovní výměny. To počítání peněz mi rozhodně nepřipadalo jako hádka. Připadali mi doslova jako malí kluci. Pan Kočka starší nějakou dobu seděl u stolu pana Ďurička, pak jsem ho viděla u baru a pak se vrátil zpět ke stolu. Mezi počítáním peněz a střelbou mohla uplynout tak půl hodina, nejsem schopna tu dobu určit.“
OTÁZKY:
Pane svědku, když jste asi půl hodiny před střelbou odešel od stolu „naštvaný“ k baru, vzpomenete si, proč jste odešel, s kým jste si povídal a o čem? Zpátky ke stolu jste se vrátil bez pití.
TEXT:
„Potom jsem si všiml, že ke mně jde můj syn a za ním můj vnuk. Já jsem se otočil mezitím na Šlajera vpravo a slyšel jsem najednou tři rány za sebou, rychle za sebou a všiml jsem si, že se mi kácí syn. Opravdu jsem neviděl, co se po mé levé straně děje. Zaregistroval jsem, když můj syn přišel z mé levé strany ke stolu, v tu chvíli jsem se otočil na Šlajera a řekl mu, my už jdeme pryč a v tom zazněly ty výstřely. Otočil jsem se vlevo za výstřely a viděl jsem, jak se mi kácí syn a viděl jsem pana Ďurička jak sedí a drží pistoli. Pak jsem si už Ďurička nevšímal.“
STANOVISKO:
Při rekonstrukci na místě činu svědek V. Kočka st. řekl: „syn přišel ke stolu, stoupl si vedle mě a za ním asi 2m zůstal stát jeho syn. Syn přišel a říkal mi, že už pojedeme domů. Syn říkal Ďuričkovi, aby nebyl drzý a já jsem se zvedal, že už pojedeme, loučil jsem se s panem Šlajerem, najednou zazněl výstřel a hned dva, já jsem se otočil a viděl jsem ho ležet.“
Podle výpovědi svědkyně Marie Fučíkové to bylo takto: „Pan Kočka ml. zaplatil, poděkoval, rozloučil se a já jsem čekala, že bude odcházet ven směrem do průchodu a pryč z podniku, ale on se otočil a šel směrem ke stolu, kde seděl jeho otec a další osoby, jeho syn šel za ním a já jsem šla kousek za nimi. Pan Kočka ml. přišel až úplně ke stolu, někam mezi svého otce a pana Ďurička, viděla jsem, jak se k němu naklonil. Jeho syn tam stál a koukal. Viděla jsem pana Kočku ml. zezadu, viděla jsem, že se naklonil k panu Ďuričkovi na lavici. Nevím, zda když se pan Kočka ml. k panu Ďuričkovi naklonil, tak mu dal výchvnou nebo mu něco řekl, to netuším, protože jsem viděla pana Kočku ml. zezadu, viděla jsem jeho záda. Pan Ďuričko musel střílet již v době, kdy vstával. Já jsem však zbraň a to jak pan Ďuričko střílí neviděla. Pan Ďuričko a pan Kočkam ml. byli těsně u sebe, já jsem viděla pouze záda V. Kočky ml., který se po výstřelech otočil směrem doprava a padl na břicho, břichem na zem.“
Rozbor svědeckých výpovědí Václava Kočky staršího, otce zastřeleného, Vratislava Šlajera a Marie Fučíkové dokazuje tato fakta:
1) Václav Kočka mladší, později zastřelený muž přišel se svým synem nepozorovaně od baru ke stolu, kde v tu dobu seděli: zleva u zdi za výklenkem já, moje těhotná přítelkyně, proti nám slečna Lenka Hanáková, Vratislav Šlajer a v čele stolu na židli Václav Kočka starší, otec zastřeleného muže.
2) Václav Kočka ml. si stoupl mezi svého otce V. Kočku st. a mě na úrovni zděného výklenku. Vyřkl větu: „nebuď drzý na mýho tátu“ a naklonil se, nebo se ke mně ohnul. V tomto náklonu, či ohybu, který trval 1 – 2 minuty (svědek V. Kočka nejml.) mi V. Kočka ml. něco říkal, nebo mi dal nějakou výchovnou.
3) V okamžiku náklonu či ohnutí V. Kočky ml. ke mně se svědek Vratislav Šlajer otočil na svoji přítelkyni Lenku Hanákovou a dál nic neviděl ani neslyšel! Václav Kočka st. ve své výpovědi však tvrdí, že se loučil s panem Šlajerem, byl k němu otočený a vlastně se již zvedal, co se dělo vlevo neviděl. Rozhodně tady V. Kočka st. nemluví pravdu. Svědecky je prokázáno, že pan V. Šlajer byl tak zabrán do diskuse se svojí přítelkyní Hanákovou, že u stolu vlastně nic nezaregistroval.
4) Svědecky je prokázáno, že Václav Kočka ml. byl ke mně v náklonu či ohybu, tudíž nestál. Logicky se musel naklonit tak, aby mi mohl něco pošeptat, šeptat, říkat či mi dát nějakou výchovnou. Nikdo ze svědků neviděl změnu této polohy, nebo že by se V. Kočka ml. narovnal či jinak postavil. Zůstal v náklonu či ohybu až do střelby. Z pitevního protokolu vyplývá, že průstřelové kanály vedou zespodu nahoru pod úhlem 20 – 60۫ . Vstřely a výstřely nejsou totožné na těle a oděvu zastřeleného V. Kočky ml. Mají značný rozptyl. Tyto důkazy vypovídají o tom, že jsem použil svoji zbraň v pololeže a na muže, který se pohyboval. Protože měl V. Kočka ml. na sobě sako, je logické, že šlo o pohyb jeho levé ruky s pohybem těla doleva, při úderech vedených ve výši ramen.
5) Moje těhotná přítelkyně Lucie Staňková si první uvědomila, co se asi stalo. V zoufalství mi něco povídala do tváře o zničené budoucnosti, pomohla mi posadit se a odběhla dávat první pomoc těžce postřelenému V. Kočkovi ml. Já jsem zůstal v šoku sedět na lavici, díval jsem se směrem předešlého útoku a v ruce na klíně jsem stále držel pistoli. Tuto skutečnost mohli vidět pouze svědkové V. Kočka st. a jeho vnuk V. Kočka nejml. Ostatní mě nemohli s pistolí v ruce vidět, poněvadž se vše odehrálo pod úrovní hrany stolu.
6) Václav Kočka st. má ve své svědecké výpovědi a výpovědi v souvislosti s rekonstrukcí na místě činu zásadní rozpory. Tyto rozpory jsou znásobeny výpověďmi ostatních svědků. „Dodnes to nemohu pochopit. Já jsem se otočil mezitím na Šlajera vpravo a slyšel jsem najednou tři rány za sebou, rychle za sebou a všiml jsem si, že se mi kácí syn. Opravdu jsem neviděl, co se po mé levé straně děje. Zaregistroval jsem, když můj syn přišel z mé levé strany ke stolu, v tu chvíli jsem se otočil na Šlajera a řekl mu, my už jdeme pryč a v tom zazněly ty výstřely.“ V této výpovědi si V. Kočka st. nepamatuje na to, že jeho syn V. Kočka ml. se k obžalovanému naklonil či ohnul a neslyšel ani tu větu „nebuď drzý na mýho tátu.“
„Syn přišel ke stolu, stoupl si vedle mě a říkal mi, že už pojedem domů. Syn říkal Ďuričkovi aby nebyl drzý a já jsem se zvedal, že už pojedeme, loučil jsem se s panem Šlajerem. Najednou zazněl výstřel a hned dva, já jsem se otočil a viděl jsem ho ležet. Když jsem se otáčel, Ďuričko byl, myslím, že byl nadzvedlej.“
Při této výpovědi V. Kočka st. opět zapomněl na náklon či ohyb V. Kočky ml. ke mně a opět se nezmiňuje o tom, že mi jeho syn něco šeptal či říkal. Tímto mám za to, že je dostatečně prokázáno, že mi V. Kočka ml. v náklonu či ohybu nic nešeptal či neříkal. Svědek V. Kočka st. byl nejblíž a musel by to vidět, či slyšet!
OTÁZKY:
- Pane svědku, můžete přesně říci, zda jste viděl vašeho syna ke stolu přicházet? Registroval jste jeho přítomnost, až když stál vedle vás? Nebo jste to zjistil až když jste se otočil a viděl ho ležet na zemi? Jak můžete vědět, že přišel ke stolu se svým synem, vaším vnukem, když jste si povídal s panem Šlajerem?¨
- Pane svědku, viděl jste, jak se ke mně váš syn naklonil či ohnul?
- Pane svědku, viděl jste, či slyšel, že mi váš syn něco šeptal nebo říkal?
- Pane svědku, co váš syn dělal s rukama, především s levou? Viděl jste jeho ruce, v jaké byly poloze? U těla vašeho syna nebo u mé hlavy?
- Svědek Vratislav Šlajer tvrdí ve své výpovědi, že když se ke mně váš syn naklonil či ohnul, tak se otočil na svoji přítelkyni. O tom, že byste se s ním a jeho přítelkyní loučil se vůbec nikdo nezmínil. Pane svědku, co jste opravdu dělal, kam jste se díval? Na pana Šlajera ne, tak kam? Nedíval jste se náhodou na vašeho syna, jak účinně a veřejně potrestá moji drzost? Průběh útoku neprobíhal podle vašich představ. Nebyl jsem tak opilý, jak se na první pohled zdálo a účinně jsem se bránil. Byl jste tak překvapený a v šoku, že jste se zvedl až současně se svědkyní Lucií Staňkovou, několik vteřin po střelbě. Pane svědku, bylo to tak?
- Pane svědku, jsem všeobecně považován za veselého, společenského, dobrosrdečného a bezkonfliktního člověka. Jsem inteligentní, mám velkou rodinu, čtyřměsíční a pětiletou dceru, jsem úspěšný muž. Co si myslíte vy, co mě mohlo tak vyprovokovat, že jsem použil svoji zbraň? Vy jste byl nejblíž, co to bylo, co mě vyprovokovalo?
TEXT:
„Viděl jsem pana Ďurička, jak sedí a drží pistoli. Utíkal jsem rychle nahoru volat záchranku. Nahoře jsem si všiml, že Ďuričku drží nějaký dva chlapi u zdi.“
„Já jsem se věnoval synovi, pana Ďurička jsem po výstřelech nevnímal.“
Svědek uvádí, že stoly byly rovnoběžné ke zdi a ne šikmo.
Pan svědek Václav Kočka popisuje událost při rekonstrukci takto:
MUDr. Hladík: „Když jste se po výstřelech otočil, v jaké byl Ďuričko pozici?“
VK: „Já jsem se otočil na syna, Ďuričko byl, myslím, že byl nadzvedlej.“
Svědek se nezmiňuje o pistoli, kterou jsem měl, sedící, držet v ruce. Já i obhajoba se domníváme, že svědek V. Kočka st. byl po útoku svého syna a následné střelbě v takovém šoku, že se otočil až v momentě, kdy Marie Fučíková a Lucie Staňková dávaly postřelenému první pomoc. Jako důkaz lze považovat slova V. Kočky st.: „Najednou zazněl výstřel a hned dva, já jsem se otočil a viděl jsem ho ležet. Já jsem se zvedl hned, byla tady ještě servírka, myslím si, že to byla ona. Byla u něj nějaká ženská, ale nevím jaká.“
„Ležel na zádech a já mu nadzvedl triko.“
„Já neběžel za ním, já jsem sháněl doktora, potom jsem vyběhl ven a viděl jsem, že ho tam maj naraženýho na zem.“
STANOVISKO:
Svědek Václav Kočka starší má mnoho rozporů mezi svědeckou výpovědí na policii ČR a výpovědí při rekonstrukci události na místě činu. Dále má rozpory mezi svými výpověďmi a ostatními svědky. Domnívám se, že následující rozpory vznikají snahou svědka V. Kočky st., aby nebyla zjištěna pravdivá skutečnost, že jeho syn tak, jak byl doposud zvyklý, mě napadl údery rukou do obličeje.
Zásadní rozpory:
1) Svědek jednou říká, že viděl syna padat, podruhé, že ho viděl ležet na zemi.
2) Svědek jednou říká, že když se otočil, viděl mě sedět s pistolí v ruce, podruhé, že jsem byl „nadzvedlej“ bez pistole.
3) Svědek ani jednou neurčil správnou polohu V. Kočky po výstřelech na zemi. Pamatuje si zakrvácenou hruď a dvě ženy. Svědek nesledoval očima střelbu ani pád V. Kočky ml. Musel by jinak vědět, že jeho postřelený syn se otočil a spadl na břicho tak, jak vypověděla Marie Fučíková.
4) „Když padly ty výstřely, tak se syn kácel dozadu a v tu chvíli šly ještě dva výstřely.“ Pan svědek V. Kočka st. si v průběhu rekonstrukce ani nepamatoval počet výstřelů a jejich časový průběh. Při výslechu ne policii ČR uvedl, že výstřel byl jeden a hned dva. Svědecky je prokázané, že byly rychle za sebou dva a později jeden.
5) Svědek V. Kočka při výslechu na policii ČR tvrdí, že venku viděl, jak mě „nějaký dva chlapi drží na zemi.“ Zdá se, že svědek V. Kočka st. viděl moje zranění dole u baru a začal hledat důvody zranění někde jinde, než u stolu dole v suterénu.
6) Ze svědeckých výpovědí je prokázáno, že slyšet bylo hlavně pana Kočku st., potkal jsem se s ním u baru. Svědek Andrej Madaras slyšel, jak na mě V. Kočka st. řval: „proboha, co jsi to udělal, vždyť ty jsi ho zabil.“
Svědek V. Kočka si vůbec nepamatuje, že se se mnou po střelbě potkal.
OTÁZKY:
Pane svědku, z vašich výpovědí není jasné, co jste vlastně viděl. Soustřeďte se prosím a znovu, krok za krokem popište, co jste opravdu viděl:
i. Viděl jste mě střílet?
ii. Když jsem střílel, kde byla a co dělala moje přítelkyně? Seděli jsme vedle sebe?
iii. Když jsem střílel, v jaké jsem byl poloze? Seděl jsem, poloseděl, ležel, či pololežel?
iv. Když váš syn přišel těsně ke mně, co tam tak dlouho ohnutý dělal?
v. Když jste mě potkal, jak odcházím ze suterénu, poprvé u stolu, podruhé u baru, věděl jste, že jsem střílel já? Proč jste mě se svými přáteli nezadrželi hned?
vi. Když jste viděl svého syna „kácet se“ dozadu, seděl jste, či stál?
vii. Kdy jste vstal od stolu? Při střelbě, při pádu na zem nebo až když ženy dávaly vašemu synovi první pomoc?
TEXT:
Pan svědek V. Kočka st. do protokolu uvedl: „můj syn měl 100 kg, dělal thajský box a kdyby mu dal pěstí, tak rozhodně by ten chlap na té židli neseděl a nemohl by střílet.“
STANOVISKO:
Václav Kočka st., otec zastřeleného syna si je dobře vědom profesionální trénovanosti V. Kočky ml. Má vlastní zkušenosti a je znalý účinku úderů svého syna, je si tak jistý jeho schopností zneškodnit kohokoliv, že nemůže pochopit, jak je to možné, že jsem to přežil, natož se účinně bránil.
OTÁZKY:
Pane svědku, můžete nám vysvětlit vaši jistotu, že kdyby mi dal váš syn pěstí, tak bych na židli sedět nemohl a nemohl bych ani střílet?:
i. Jaký sport, či bojové umění trénoval váš syn?
ii. Kdo ho trénoval? (Kollman, Macháček a další)
iii. Jak víte, že byl váš syn schopný jedním, či dvěma údery zneškodnit protivníka?
ZÁVĚR:
Ze svědeckých výpovědí je zřejmé, že mezi mnou a V. Kočkou st. došlo mezi 22:00 – 23:00 hod. k trumfování, kdo má u sebe více peněz. Doslova jsme vypadali, jako dva kluci. Já jsem byl potěšen, že jsem přepočítávání peněz vyhrál a V. Kočkovi st. jsem něco řekl v tom smyslu, že i když je kolotočář, dnes večer prohrál. V. Kočka st. byl viditelně rozmrzelý, naštvaný a uražený. Těsně před incidentem odešel k baru za svým synem a jeho přáteli. Domnívám se, že si V. Kočka st. postěžoval synovi o mé drzosti a nepřímo ho vyzval k mému potrestání. V. Kočka ml. s námi neseděl u stolu a nemohl nic vědět našem o klukovském sporu. Informoval ho otec u baru. Když ke mně V. Kočka ml. přišel, vyřkl větu: nebuď drzý na mýho tátu“ a zaútočil. Otázkou zůstává, jestli spolu byli domluveni anebo V. Kočka ml. vzal do rukou potrestání „drzouna“ z vlastní iniciativy.
—————