Marie Fučíková

06.05.2026 15:20

 

Přistoupeno k výslechu svědkyně  Marie F u č í k o v á , gen. na č.listu 154, totožnost ověřena dle OP, která po poučení podle § 100 a 101 tr.řádu k věci uvádí:

Poučení jsem porozuměla a nevyužívám svého práva nevypovídat.

 

V restauraci Monarch pracoval můj přítel jako číšník a barman a já jsem chodila jenom na takové větší akce pomáhat jako brigádnice sbírat špinavé sklo. Ten den tam byla akce pana Paroubka, podepisoval knihu, bylo tam hodně lidí, nic neobvyklého se tam nedělo, pan Paroubek podepisoval knihu, věnoval se svým hostům a v průběhu večera všechno probíhalo klidně a dobře. Chodila jsem mezi hosty, sbírala špinavé sklo a to byl můj úkol.

 

K dotazu předsedkyně senátu:

V průběhu večera jsem si všimla určitě pana Kočky mladšího už nějak na začátku, pan Kočka byl galantní, o všechno poprosil, poděkoval, celý večer stál u baru a obsluhoval ho kolega. Pana Ďurička jsem si všimla později až u stolu, kde seděl se svojí přítelkyní, která byla těhotná, tak jsem si všimla věkového rozdílu a že pan Ďuričko patří ke slečně, to bylo asi tak v polovině večera, kdy jsem slečně nesla vodu, aby se nemusela prodírat tím davem k rautu a sama si nosit vodu. Jinak v průběhu večera se nic zvláštního nestalo. Pana Kočky staršího jsem si všimla také nějak v polovině večera, kdy jsem zjistila, že se baví s panem Kočkou mladším a že je to otec a syn a celou dobu jsem si ho všímala jenom na baru, anebo pak seděl u stolu s panem Ďuričkem, s panem Šlajerem a se slečnami.

V práci se snažím neposlouchat, o čem se baví, ale všimla jsem si, když jsem sbírala sklo u stolu, tak pan Kočka starší s panem Ďuričkem počítali peníze, mě to zarazilo, že každý má na stole kupičku peněz a že se jakoby dohadovali jak malí kluci, kdo z nich má větší částku u sebe v hotovosti, to mě trošku zarazilo. V průběhu toho večera jsem si nevšimla nějaké hádky nebo něčeho takového. U toho s těmi penězi nebyl žádný náznak hádky, bylo to spíše takové špičkování než nějaká velká hádka, oba dva pánové seděli u stolu, každý na svém místě a počítali si peníze. To už bylo asi ke konci, v deset hodin končila oficiální akce, kdy pan Paroubek a ostatní odcházeli a hosté, kteří tam zůstali, tak už byli jakoby hosté restaurace a museli si všechno platit sami. Pozvolna hosté odcházeli a pak jsem si všimla pana Kočky staršího, když stál na baru s panem Kočkou mladším, o něčem si povídali, já jsem si jich nevšímala, asi mluvili s barmanem, protože pan Kočka platil. Vím, že se pak pan Kočka starší vrátil ke stolu za panem Šlajerem a za panem Ďuričkem, ale nevím, jestli se tam něco dělo.

Na tom baru jsem pana Kočku staršího viděla střídavě i před i po tom počítání peněz. O tom, že se bavil s panem Kočkou mladším a ptali to bylo po počítání peněz. Pak se vrátil se stolu.

Já jsem chodila po place, sbírala špinavé sklo a hosty jsem nějak neregistrovala, že by se nějak hádali. Pan Kočka mladší byl u baru, myslím, že tam pak přišel jeho syn ke konci, stáli u baru, syn pil jenom vodu a nebyl ve stresu, když platili kolegovi, Ďuričko svůj účet platil před nimi a pan Kočka platil těsně předtím, než jakoby odcházel, tak platil kolegovi účet, to bylo v řádu 5-6 tisíc, otočil se, poděkoval, se svým synem a já myslela, že budou odcházet jakoby do chodby směrem pryč, ale mířil ke stolu, kde seděl pan Kočka starší a pan Ďuričko. Já jsem šla kousek za nimi s tácem, protože to už byl poslední stůl, kde byli hosté, zbytek už jsme měli uklizený. Pan Kočka mladší došel až ke stolu, kde včele seděl jeho otec a zboku seděl pan Ďuričko se svojí přítelkyní a já jsem viděla, jak došel mezi svého otce a pana Ďurička a naklonil se a pak jsem slyšela střelbu, tři rány rychle za sebou. Mezitím jsem si nevšimla, že by byla nějaká potyčka, hádka nebo něco takového.

Byl to poslední obsazený stůl, jinak ta místnost už byla prázdná. Nic mi nestálo v cestě, proto jsem to mohla pozorovat, stála jsem kousek za synem pana Kočky mladšího s tácem v ruce a jenom jsem čekala, že se seberou a půjdou pryč a já to tam uklidím. Stála jsem za tím nejmladším blonďatým klučinou, on stál spíše po pravé straně a byl přede mnou, stál bokem, já jsem na pana Kočku viděla přímo, nic mi v cestě nestálo, viděla jsem ho zezadu.

Naklonil se k panu Ďuričkovi a pak jsem slyšela střelbu, neviděla jsem žádnou potyčku, on se vlastně naklonil a kam dával ruce, to jsem neviděla, ale nějakou velkou hádku nebo velkou potyčku jsem nezaregistrovala. Neviděla jsem, že by se napřahoval do strany, kdyby tou rukou před tělem něco udělal, tak to bych neviděla, protože jsem stála za ním. Výstřely následovaly potom co se k němu přiblížil, nedokážu určit, ale byla to chvilička. Byly to spíše vteřiny, výstřely byly tři. 

Při těch výstřelech se pak Kočka vzpřímil, natočil se doprava a spadl na zem, nikdo nedělal nic, všichni byli v šoku, já jsem se probrala, až když mi došlo, že někdo střílel, protože jsem cítila pach střelného prachu nebo nějaké síry, tak jsem zahodila tác a běžela jsem k panu Kočkovi, ten ležel hlavou ke mně na břiše, tak jsem se ho snažila otočit, za námi byl stůl, kde byly zbytky knih od pana Paroubka, já jsem si k němu přiklekla a chtěla jsem ho otočit, moc mi to nešlo, nevím, kdo mi odstrčil ten stůl a pan Kočka starší si ke mně také přiklekl a pomohl mi syna otočit, když jsme ho otočili, tak trošku chrčel, byl asi v šoku, rozepnuli jsme mu košili a byly vidět tři rány, které trošku krvácely. Ostatní nevím, co dělali, ale vím, že jsem se podívala směrem ke stolu na pana Ďurička a mám takový pocit, že si sednul a že něco dělal v takové velké hnědé brašně a snažila jsem se spíše všímat pana Kočky než okolí, pan Kočka na tom byl špatně, blednul, chrčel, vykašlával krev, měřili jsme mu puls, snažili jsme se, aby mu nezapadával jazyk, pak vím, že jsem zaslechla slečnu pana Ďurička, když stála jakoby nade mnou a nad panem Kočkou, jak slečna na něj křičí: „Cos to udělal, cos to udělal, tys ho zabil,“ pak si slečna ke mně přiklekla a říkala mi, že je také zdravotní sestra, radiolog, a snažila se taky aktivně pomáhat. Co dělal pan Ďuričko potom, to nevím, já jsem jenom zaslechla pana Kočku staršího, jak křičí ve sklepení: „Kde je ten vrah, kde je ten vrah,“ a pak nevím, co se dělo dál, všímala jsem si pana Kočky, blednul, slábnul.

Když se pan Kočka k panu Ďuričkovi naklonil a pak vyšly ty výstřely, tak jsem u toho stolu viděla pana Kočku staršího, který byl zády, pan Šlajer byl podle mě dost opilý, takže na to moc nereagoval a slyšela jsem, že buď slečna od pana Šlajera nebo od pana Ďurička po výstřelu jakoby křičely a vstaly, ale v tom chaosu jsem nezaregistrovala, kdo co tam dělal.

Na pana Ďuričku jsem neměla možnost vidět přes pana Kočku, protože pan Ďuričko je menší, pak Kočka byl větší, takže jsem na něj neviděla a střelbu, v jaké pozici střílel, to jsem neviděla. Já mám takový pocit, že ty výstřely musely začít, už když byl pan Kočka předkloněný a on se vlastně v těch výstřelech vzpřímil a padal doprava na zem. Když se točil a padal, tak ty výstřely skončily a pak vlastně spadnul na zem. Spadl obličejem ke mně a na břicho, takže ležel na břiše a hlavu měl stočenou.

Mám pocit, že když jsem se dívala na pana Ďuričku, tak seděl a něco dělal v brašně, působil na mě, že je v šoku, v tu chvíli si myslím, že neměl vůbec žádné zranění, že by mu tekla krev nebo něco takového, to absolutně ne. Po těchto událostech jsem ho již ten večer neviděla. Já jsem byla celou dobu dole, přijela policie, záchranka a mě si tam nechali. Záchranka se mě ptala, co se stalo, z jaké blízkosti pana Kočku střelili a pak policajti se mě ptali, kdo a tak. Já jsem ho pak neměla šanci vidět, nevšimla jsem si, kdy odcházel, naposledy jsem ho viděla se slečnou, když stáli nad námi. Já jsem říkala, že když jsem klečela u pana Kočky, že jsem zaregistrovala, že slečna křičela: „Cos to udělal, cos to udělal, tys ho zabil,“ to bylo jakoby, že stáli kousek nad námi, tedy slečna s panem Ďuričkem.

Tu první pomoc mi slečna pomáhala potom, co spolu stáli, potom si ke mně přiklekla a potom už jsem pana Ďuričku neviděla. Pana Kočku nejmladšího jsem moc neregistrovala, mám pocit, že jsem ho viděla stát, byl v šoku a koukal. Že by nějak vyváděl, to jsem si nevšimla, to spíše pan Kočka starší křičel, kde je ten vrah, ale pan Kočka nejmladší, to jsem si vůbec nevšimla, co dělal. Pan Kočka nejmladší v době, kdy jsem viděla ten náklon a pak slyšela tu střelba, tak mám takový pocit, že byl pořád po té mojí pravé straně popředu, ale že by něco dělal, to jsem si nevšimla. Od toho stolu stál přibližně 5-6 metrů, nevím. Z té své pozice si myslím, že možná mohl trochu vidět, co se tam děje, protože stál trošku stranou, mohl vidět trochu víc než já, ale nedokážu říct.

Pan Šlajer byl podle mě opilý, už když přišel, ten se jako první dožadoval alkoholu, pan Kočka nejstarší si myslím, že byl o něco více než pan Ďuričko, ale nedokážu posoudit, usuzuji z toho, kolik alkoholu objednávali na baru, že kolikrát se zeptali i mě, pít jsem je to neviděla, pánové mi přišli v pohodě na to, kolik tam měli objednaného alkoholu, tak mi nepřišli nějak extrémně opilí, že by se motali nebo blábolili. Pan Kočka mladší byl takový veselý, ale nemohu říci, že by byl opilý namol, byl přiopilý, ale do pohody, nepotácel se, to jsem si nevšimla. Pan Ďuričko ten byl taky tak nějak ve stejném stavu, oni všichni vypadali v pohodě na to, kolik objednávali toho alkoholu, mám takový pocit, že byl trošku víc než pan Kočka mladší, ale neviděla jsem ho se motat.

Pan Kočka nejstarší byl takový, že moc nekomunikoval, je to pro mě starší pán, morous, tak jsem si ho moc nevšímala, pan Kočka mladší byl takový příjemnější, vstřícnější, komunikoval, pan Ďuričko působil takovým arogantním dojmem a pan Šlajer byl takový hodně protivný.

Slečna, která seděla vedle pana Šlajera, tak si myslím, že ta byla opilá, viděla jsem ji na konci večera a všimla jsem si jí v půlce a ten rozdíl mezi tím byl velký, že slečna byla už večer trošku opilá, konec večera to už byla ta střelba. Slečna pana Ďurička ta byla celou dobu v pohodě, ta si myslím, že nepila, protože byla těhotná.

Když jsem se dívala na ten incident, který vyústil tou střelbou tak jsem neviděla na přítelkyni pana Ďurička, měla jsem ji trošku jako v zákrytu, ale nějak jsem neviděla, co slečna dělala, částečně jsem viděla, že tam sedí slečna od pana Ďuričky, ale co dělala, to nevím. Neviděla jsem u ní žádný pohyb, myslím si, že seděla, až po střelbě se postavila. Kdyby v tu chvíli si na tu lavici lehla nebo upadla, myslím, že bych to viděla.

Jestli se dalo na baru platit eury nebo platební kartou, tak to absolutně nevím. V tom baru byly dobré světelné podmínky, je tam vidět zřetelně, měli jsme zapnutá bodová světla, měli jsme svíčky i na stolech a nejvíc osvětlený byl bar a pódium, takže tam je dobře vidět.

 

 

K dotazu senátu:

Když si počítali ty peníze, tak mám pocit, že pan Ďuričko panu Kočkovi říkal něco v tom smyslu, aby nemachroval a pan Kočka nejstarší se netvářil jakoby nějak vesele, z výrazu tváře se mi zdálo, že ho to netěší a že je naštvaný.

K dotazu předsedkyně senátu:

Když přišel pan Kočka k panu Ďuričkovi a naklonil se k němu, tak jsem neslyšela, že by se mezi  sebou hlasitě bavili, neslyšela jsem žádnou hádku, ani žádnou větu, nic.

 

K dotazu MSZ:

Na policii jsem se vyjádřila, že nemohlo být ze strany Kočky mladšího máchnutí ruky nebo nápřah k ráně pěstí.

Ve chvíli střelby jsem neviděla, v jaké pozici byl obžalovaný, protože je menší.

 

Podle § 211 odst. 3 písm. a) tř.řádu se čte protokol o výslechu svědkyně na č.listu 157 – Pan Ďuričko podle mě, okamžitě………

K tomu svědkyně:

To je možné, že jsem to řekla, ale nevzpomínám si, že bych viděla, že pan Ďuričko vstal. 

To, co jsem řekla dnes, že jsem v ho v zákrytu za panem Kočkou neviděla, tak to platí.

 

Nejde o to, jestli jsem si to pamatovala, jde o to, jak jsem to vyjádřila, tak je možné, že jsem to vyjádřila špatně.

Že na mě pan obžalovaný působil arogantním dojmem, tak to jsem usoudila z projevu chování, když přišel na bar a řekl mi „zavolej mi tvého šéfa“, pak i kvůli doutníkům, dožadoval se doutníků, ale opravdu takovým jakoby neomaleným způsobem, než ostatní. Ostatní „prosím vás slečno, mohla byste“ a pan Ďuričko na mě celý večer působil takhle.

 

K dotazu JUDr. Lžičaře:

Od personálu ohledně zadržení pana Ďurička, kdy já jsem vyšla zezdola až po delší době a ptala jsem se, kde je vrah a oni mi řekli, že vlastně sommeliér Pavel vyběhl ven a za ním běžel přítel Andrej a slyšela jsem, že pan Ďuričko už byl na rohu ulice u B shopu a že Pavel ho měl zadržet, že ho chytil do kravaty nebo po něm skočil, nějak takovým způsobem ho měl zadržet.

Já jsem slyšela to, že Pavel běžel první, zadržel ho, pak tam nějak s Andrejem ho vlastně předali, naproti je Tretters bar a oni tam mají ochranku, tak i ta ochranka, že hlídala pana Ďurička.

 

Podle § 211 odst. 3 písm. a) tř.řádu se čte protokol o výslechu svědkyně na č.listu 159 – odstavec nahoře - Dále nevím, Pavel který měl pana Ďurička někde na ulici dostihnout a měl jej nějak při tom chytit do kravaty, slyšela jsem, že přitom jak jej zadržoval, tak snad Ďuričko měl upadnout nebo se zranit o dům nebo o něco.

K tomu svědkyně:

To jsem neviděla, protože jsem byla dole, doslechla jsem se to nahoře od personálu a mám pocit, že mi tvrdili, že se o něco praštil, jestli o zem nebo o barák, netuším. Nevzpomenu si, kdo z personálu mi to říkal.

Od toho výslechu, co jsem byla na policii, mě nikdo nekontaktoval, žádný dopis jsem nedostala.

 

K dotazu Jany Kočky:

Ke konci toho večera na mě poškozený nepůsobil dojmem závisti, arogance, rozmazlenosti a pomstychtivosti, byl celou dobu v pohodě.

 

K dotazu Mgr. Veverky:

Přítelkyni pana Ďuričky jsem neviděla pít alkohol, pila vodu, i já jsem jí vodu nesla. Přítelkyně pana Šlajera měla před sebou nějaké panáky, neviděla jsem jí to pít, ale mám pocit, že působila přinapile.

Vůbec nevím, kde a jak se pohyboval pan Kočka nejmladší.

 

Podle § 211 odst. 3 písm. a) tř.řádu se čte protokol o výslechu svědkyně na č.listu 157 v prvním odstavci – Nevím, zda když se pak Kočka mladší k panu Duričkovi naklonil …….

K tomu svědkyně:

Když jsem mluvila o výchovné, tak jsem měla na mysli třeba políček. Začala jsem o tom mluvit, protože jsem říkala, že pan Kočka, když se naklonil, tak jsem na ruce neviděla.

Že jsem řekla, že nevím, že mu dal „výchovnou“, tak mě k tomu vedlo to, že jsem neviděla na ty ruce, co dělal, když byl předkloněný. Nevím, jestli se mě na to někdo ptal.

 

Hádku nebo dohadování mezi panem Ďuričkou a jeho přítelkyní před střelbou, to jsem nezaregistrovala.

Hnědou koženou tašku jsem viděla, už když s ní přišli, ale v době střelby, kde byla ta taška, to nevím.

Před střelbou jsem zaregistrovala hnědou brašnu na lavici a mám takový pocit, že jsem ji snad viděla chvíli na stole. Nevšimla jsem si, že by v průběhu té záležitosti, toho se tam stalo, že by pan Ďuričko do té tašky sahal.

Po té události jsem mluvila s přítelkyní pana Ďurička nahoře, kdy už tam byla policie, tak jsme jí dávala čaj a ptali jsme se jí, jestli jí je dobře a nemá problémy, protože byla těhotná a byla v šoku a říkala mi, že bude mít dítě s vrahem, a že ho ale pan Kočka praštil, ale její přítel zas neměl dělat to, že ho zastřelil.

 

K dotazu předsedkyně senátu:

Po té události, když už se situace zklidnila, tak jsem si nevšimla na přítelkyni pana Ďuričky, že by byla nějak znečištěna, my jsme měli špinavé ruce, ale vím, že slečna byla na toaletě, tak jestli si umyla ruce, ale jinak jsem ji neviděla, že by byla špinavá na oděvu nebo na obličeji, nevšimla jsem si ani známek krve nebo zranění.

 

K dotazu Mgr. Veverky:

Že pan Kočka se otočil a šel k tomu stolu, na to si vzpomínám, protože zaplatil, poděkoval, rozloučil se, tak jsem myslela, že půjde do průchodu.

Než šel k tomu stolu, tak zaplatil chvíli předtím, z toho jsem dovozovala, že chce z restaurace odejít, ale on se otočil a šel ke stolu za svým otcem. 

 

JUDr. Červenka bez dotazů.

 

K dotazu obž. Ďuričky:

Když jsem čekala, že pan Kočka s nejmladším synem odejdou a viděla jsem, že jdou ke stolu, tak jsem čekala, že jde za svým otcem, protože nejmladší syn říkal, že nebude pít alkohol, když jsem se ho ptala, a že přijel pro tátu a pro dědu, tak jsem čekala, že jdou tedy pro toho dědu.

V průběhu večera jsem neviděla pana Kočku s dámou, která držela růže, nevšimla jsem si.

To určitě jsem si nevšimla, že spor mezi vámi a Václavem Kočkou byl kvůli těm růžím. Vím, že dáma se mě ptala na růže, které byly darovány slečně pana Paroubka. Absolutně nevím, s kým ta dáma byla u baru.

 

K dotazu předsedkyně senátu:

Tam zbyly růže od paní Paroubkové, protože nám je dala za bar do vázy a večer se nás slečna ptala, hnědovláska, jestli bychom jim ty růže dali, že paní Paroubková stejně už si pro ně nepřijede, tak jsme jim ty růže daly. To bylo na závěr večera, netuším jak dlouho před tou střelbou.

 

K dotazu obž. Ďurička:

Když se pan Václav Kočka nahnul, měl je takhle (svědkyně ukazuje ruce podél těla), ale nevím, co tam s nimi dělal před tím tělem, to nevím, byla tam židle, jeho otce a stěna a on byl jakoby zády, nahnul se a co dělal s těma rukama to jsem neviděla. Já jsem viděla, že se nahnul.

Těsně potom, když se nahýbal, tak těsně potom zazněla střelba, vás jsem neviděla. Částečně jsem viděla Lucii Staňkovou, že tam sedí, vás jsem neviděla, protože pan Kočka byl konstitučně větší než vy.

Po té střelbě, když jsem přišla k panu Kočkovi, otáčeli jsme ho, tak jsem říkala, že když jsem se otočila směrem ke stolu, tak mám pocit, že jste seděl a že jste dělal něco v té hnědé brašně a podruhé jsem vás viděla s vaší slečnou jakoby před námi. Tuším, že to byla slečna Staňková, první pomoc panu Kočkovi dávala až potom. Já jsem neviděla na vás žádné zranění. Slečna Hanáková podle mě s panem Šlajerem také seděli přímo po střelbě, potom nevím, co dělali.

Neslyšela jsem, že u baru by si povídali Václav Kočka se svým synem o tom, že jdou vyzvednout tátu, že pojedou domů. Nevšimla jsem si, jestli si spolu povídali telefonem.

Když se k vám naklonil Václav Kočka, tak jeho otce Václava Kočku nejstaršího jsem viděla zezadu, když seděl na židli, a netuším, s kým si mohl povídat, tak blízko jsem nebyla, abych to slyšela.

Neviděla jsem, že byste střílel do ležícího Václava Kočky na zemi.

 

K dotazu MSZ:

Když jsem byla přítelkyni pana obžalovaného pro ten čaj, tak tu hnědou aktovku už měli policisté a vyndávali z ní eura, karty, zbraň.

 

Podle § 213 odst. 1 tr.řádu se přehrává videozáznam rekonstrukce se svědkyní za její přítomnosti.

 

Podle § 213 odst. 1 tr.řádu se čte protokol o provedení rekonstrukce na č.listu 220-221 a 233-234 a fotodokumentace na č.listu 254-259, foto č. 25-43.

 

K dotazu předsedkyně senátu:

Po střelbě jeho přítelkyně tam určitě ještě seděla u stolu. Myslím si, že když pan Ďuričko střílel, tak všichni seděli u stolu, chvíli po střelbě byli taky všichni u stolu, pak se jakoby rozprchli.

Dnes už přesně nedokážu říci, jestli jsem pana Ďurička viděla po střelbě nejdříve stát nebo sedět.

Při té rekonstrukci, která následovala týden po té události, si myslím, že jsem si to pamatovala lépe.

Že jsem uváděla, že se někdo zvedá za panem Kočkou v té mezeře, to nejsem schopna určit, co přesně se tam v té mezeře dělo, jestli vstával, nevím.

 

K dotazu Mgr. Veverky:

 

Při té rekonstrukci tam byla ta stěna, tak jako na tu levou jsem neviděla prakticky vůbec, tam byla stěna. U té pravé jsem vlastně připustila to, že co takhle dělal před sebou, to nevím, levou jsem neviděla vůbec.

 

K dotazu obž. Ďuričky:

To já nevím, jestli se musel natahovat.

Já jsem říkala, že nevím, tu ruku, že měl tahle (svědkyně ukazuje spuštěnou ruku podél těla směřující před tělo).

 

Svědkyně svědečné neúčtuje.

 

—————

Zpět