8.4.2026

06.05.2026 14:35

 

sp. zn. 46 T 1/2009

                                                                                                       

                                  Protokol o hlavním líčení

(pořízen autentický zvukový záznam)

 

Městský soud v Praze       dne 8.4.2009     v  09.20 hodin

 

Trestní věc proti : Ing. Bohumír Ďuričko

Pro trestný čin vraždy podle   § 219 odst. 1 tr.zák.

 

 

Přítomni:

 

Předsedkyně senátu:         JUDr. Eva Brázdilová

 

Přísedící:                      Jan Rudolf

                                     Martin Záruba

 

Protokolující úřednice:         Maria Horová

 

Státní zástupce: Mgr. Jana Kadeřábková

                                     

Obhájce:                        JUDr. Jan Červenka – osobně,

                                        Mgr. Vojtěch Veverka – osobně

Obžalovaný:                  Ing. Bohumír Ďuričko – osobně, totožnost ověřena eskortou

 

Zmocněnec poškozených: JUDr. Josef Lžičař – osobně, ČAK

Za rodinu poškozenou Jan Kočka, totožnost ověřena dle

 

Pokračováno v přerušeném hlavním líčení ze dne 7.4.2009.

 

Před zahájením dokazování umožněna obžalovanému krátká porada s obhájci.

 

Podle § 211 odst. 5 tr.řádu se za současného souhlasu státní zástupkyně a obžalovaného čte znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie na č.listu 357-358.

 

Obž. dle § 214 tr.řádu bez připomínek.

 

 

Přistoupeno k výslechu svědka Jaroslav Č e p e k , gen. na č.listu 143, totožnost ověřena dle OP , který po poučení podle § 100 a 101 tr.řádu k věci uvádí:

 

Poučení jsem porozuměl a nevyužívám svého práva nevypovídat.

 

Byl jsem v té místnosti, kde se ta tragická událost odehrála, ale k celé té události jsem byl otočený zády, tak jak jsem uvedl už do protokolu. Já jsem v té době, kdy zazněly ty výstřely, a v tom prvním okamžiku jsem ani nevěděl, že to jsou výstřely, já jsem si myslel, že je to nějaká legrace, tak už jsem byl na odchodu z té místnosti a vůči celé té scéně jsem byl zády, neviděl jsem dokonce, ani kolik lidí tam v té místnosti je a trvalo mi to chvilku, než mně vůbec došlo, co se tam stalo. Já když jsem slyšel ty výstřely, tak jsem dokonce v tom prvním takovém pohnutí nebo nevím, jak bych to nazval, jsem chtěl stejně odejít, protože jsem si myslel, že to je nějaká legrace, až teprve v nějaké chvíli, nevím, jak byla dlouhá, jsem se otočil do té místnosti a viděl jsem tam pana Václava Kočku ml. ležet na zemi a skláněly se u něho dvě ženy, které se mu už snažily nějakým způsobem pomoc.    

 

K dotazu předsedkyně senátu:

V průběhu toho večera se tam odehrálo něco, co by svědčilo o nějakém konfliktu?

 

Svědek uvádí:

Já jsem tam nezažil nebo neslyšel nic, co by mohlo odvodit tu tragédii, která se tam stala.

 

K dotazu předsedkyně senátu:

Znal jste z minulosti Kočkovu rodinu, tzn. pana Václava st., ml., kteří tam byli, a pana Ďurička?

 

Svědek uvádí:

Pana Václava Kočku st. i ml. jsem znal a s panem Ďuričkem jsme někdy před 22 lety nebo jak dlouho, dělali na Federálním ministerstvu zahraničního obchodu, ale od té doby jsem ho těch 22 let neviděl.

 

K dotazu předsedkyně senátu:

V průběhu toho večera bavil jste se s některým z těchto lidí?

 

Svědek uvádí:

Já jsem se bavil v průběhu toho večera asi nejvíce s panem Kočkou Václavem ml. Já jsem většinu té doby stál u baru, kde bylo jakoby o trochu menší teplo, než ve zbytku místnosti a pan Ďuričko tam k tomu baru si chodil pro alkohol a chvilku tam hovořil s panem Kočkou ml.

 

K dotazu předsedkyně senátu:

Co bylo předmětem toho hovoru, víte to?

 

Svědek uvádí:

Tak předmětem toho hovoru bylo, že pan Ďuričko něco říkal o tom, že byl na nějaké předcházející cestě služební někde, myslím, že v Rusku, že má z toho nějaký dobrý pocit, potom vyprávěl o tom, že bude slavit narozeniny a byla tam taky nějaká debata o tom, kolik u sebe nosí peněz.

 

K dotazu předsedkyně senátu:

To říkal kdo, kolik u sebe nosí peněz?

 

Svědek uvádí:

To říkal pan Ďuričko, že u sebe nosí větší hotovostní částky.

 

K dotazu předsedkyně senátu:

Došlo tam k nějakému porovnávání, kdo těch peněz má víc, ukazování finančních částek?

 

Svědek uvádí:

Tak mezi Kočkou ml. a panem Ďuričkem si myslím, že asi ne. Já jsem viděl jenom od pana Ďurička, který měl u sebe nějaké pouzdro s kreditníma kartama, tak to tam vytáhl, ukazoval to a mluvil o tom, že má někde v místnosti kufřík asi s milionem korun.

 

K dotazu předsedkyně senátu:

Takže tady tuhletu debatu rozpoutal kdo, jestli můžete říct?

 

Svědek uvádí:

Z toho, co já jsem slyšel, tak jí rozpoutal pan Ďuričko.

 

K dotazu předsedkyně senátu:

Byl v tom náznak nějaké hádky nebo konfliktu, alespoň náznak, pokud to nebyla hádka podle vás?

 

Svědek uvádí:

Tak já nevím, jestli ten rozhovor pokračoval někde jinde, ale u toho u čeho jsem byl svědek já, tak to bylo takové poloúsměvné, polodětinské nebo jak bych to nazval a nevím, jestli to nějakým způsobem někde pokračovalo dál nebo ne.

 

K dotazu předsedkyně senátu:

Ty výstřely následovaly asi jak dlouho po téhle debatě, pokud to můžete odhadnout?

 

Svědek uvádí:

Tak to velmi dlouho, protože tato debata se odehrála na začátku večera a ty výstřely se odehrály na jeho sklonku.

 

K dotazu předsedkyně senátu:

Vy jste říkal, že jste byl zády, že jste tomu zprvu ani nevěnoval pozornost a že až jste se otočil, viděl jste pana Kočku ležet na zemi a u něho nějaké dvě ženy. Když jste viděl pana Kočku ležet na zemi, v jaké ležel pozici?

 

Svědek uvádí:

Ležel na zádech.

 

K dotazu předsedkyně senátu:

Víte, kdo byly ty dvě ženy?

 

Svědek uvádí:

Jmény je neznám. Jedna byla přítelkyně pana Ďuričky a druhá si myslím, že byla přítelkyně pana Šlajera, jestli to říkám dobře, nejsem si jist.

 

K dotazu předsedkyně senátu:

Ostatních lidí přítomných v té místnosti jste si všiml, kdo tam byl a co dělal?

 

Svědek uvádí:

Byl tam pan Šlajer a byl tam syn pana Kočky a jeho otec, takže děda a vnuk.

 

K dotazu předsedkyně senátu:

A ti dělali co, všiml jste si?

 

Svědek uvádí:

Já jsem, jak už jsem řekl, já jsem ani nevěděl, že v tý místnosti jsou a pak jsem se snažil mluvit na syna zastřeleného s nějakým určitým cílem ho uklidnit.

 

K dotazu předsedkyně senátu:

A on projevoval nějaký šok, stres nebo něco?

 

Svědek uvádí:

On si myslím, že byl samozřejmě ve velmi stresové situaci a po té místnosti se pohyboval, jako bych řekl, z jednoho kouta do druhého a já jsem ho právě chtěl nějakým určitým způsobem uklidnit.

 

K dotazu předsedkyně senátu:

Docházelo tam i k rozbíjení nějakých věcí?

 

Svědek uvádí:

Vím, že se tam, myslím si, že se tam rozbila láhev, nějaká lahev.

 

K dotazu předsedkyně senátu:

Víte, kdo ji rozbil?

 

Svědek uvádí:

Nevím, nejsem si jist.

 

K dotazu předsedkyně senátu:

A pan Kočka st. Víte, co dělal?

 

Svědek uvádí:

V tom začátku ne.

 

K dotazu předsedkyně senátu:

A kdy jste ho tedy potom registroval, pokud jste ho ještě ten večer registroval?

 

Svědek uvádí:

Pak se zavolala nebo personál zavolal policii a ta když přijela, tak nás z té místnosti, prostě nám řekla, aby jsme tu místnost opustili a já jsem o patro výš, ta restaurace Monarch má dvě úrovně, tak já jsem tam nahoře s ním seděl, s panem Kočkou st.

 

K dotazu předsedkyně senátu:

Až tam jste ho tedy potom registroval?

 

Svědek uvádí:

Já jsem ho zaregistroval už dole, ale nemůžu vám teďka říct, abych vám řekl, že byl v téhle části místnosti nebo že byl někde jinde. My jsme pak odešli spolu nahoru na základě toho pokynu a seděli jsme v té horní části.

 

K dotazu předsedkyně senátu:

Co dělal pan Šlajer, to víte?

 

Svědek uvádí:

To nevím.

K dotazu předsedkyně senátu:

Pana Ďuričku jste registroval po té střelbě?

 

Svědek uvádí:

Pana Ďuričku jsem zaregistroval těsně po té střelbě, že seděl u stolu, ale tím jak jsem hovořil na syna pana Kočky, tak když nějakým způsobem opustil tu místnost, tak já jsem to vůbec neregistroval a teprve po nějakém krátkém časovém odstupu jsem se zeptal personálu, kde je pan Ďurička a oni mi řekli, že někdo z nich se ho snaží zadržet na ulici.

 

K dotazu předsedkyně senátu:

Když jste pana Ďuričku tam viděl sedět na té židli, všiml jste si, že by byl nějak zraněn?

 

Svědek uvádí:

Ne.

 

K dotazu předsedkyně senátu:

Potom jste ho na té ulici viděl?

 

Svědek uvádí:

Ne, já jsem ho na ulici neviděl, já jsem zůstal v té horní části.

 

K dotazu předsedkyně senátu:

Takže vy už jste ho potom vůbec neviděl?

 

Svědek uvádí:

Já už jsem ho potom vůbec neviděl.

 

K dotazu předsedkyně senátu:

Pokud se dostaneme k ovlivnění alkoholem těch jednotlivých osob, pokud se k tomu můžete vyjádřit, jestli se vám zdáli pod vlivem alkoholu, příp. zda jste viděl, co pili a v jakém asi množství, myslím zejména pana Kočku ml., st. a pana Ďuričku?

 

Svědek uvádí:

Pan Kočka ml. tam nějaký alkohol konzumoval, ale v žádném případě bych neřekl, že by byli na něm jakékoliv známky podnapilosti. Já samozřejmě nevím, kolik toho vypil, tam na tom baru byl nepořádek, některý alkohol, který si objednal, se tam taky rozlil, takže já vám nemůžu říct, kolik skleniček alkoholu si pan Kočka ml. dal, ale žádné známky podnapilosti na něm nebylo vidět a jestli můžu dodat, nevím jakou to hraje roli, myslím, že měl pan Kočka ml. velmi dobrou náladu, ale ne jako způsobenou alkoholem.

 

K dotazu předsedkyně senátu:

Pan Kočka st. ten na tom byl jak z vašeho pohledu?

 

Svědek uvádí:

Já si myslím, že pan Kočka st. nepil skoro vůbec. Většinu času strávil, protože je kuřák a tam na začátku toho večera řekl personál, že se tam nesmí kouřit, tak většinu toho času strávil někde na chodbě, kde se ani alkohol nerozléval a já jsem ho sám v podstatě s alkoholem neviděl.      

 

K dotazu předsedkyně senátu:

A pan Ďuričko?

 

Svědek uvádí:

Pan Ďuričko si chodil objednávat na bar alkohol, nosil si ho k tomu stolu, kde seděl a vím, že řekl personálu, že nějaký alkohol zaplatí a pojmenoval to asi, že měl asi 10 skleniček alkoholu, ale jak ty skleničky byly velké nebo kolik toho bylo, to nevím.

 

K dotazu předsedkyně senátu:

A když jste ho viděl, jak se vám jevil?

 

Svědek uvádí:

Tak já pana Ďurička neznám, po těch 22 letech, co jsem ho viděl, tak si toto netroufám odhadnout, jak na něj působí alkohol a jak se chová pod vlivem alkoholu a připadal mi takový, já nevím, jak bych to řekl, v tváři takový zarudlý.

 

K dotazu předsedkyně senátu:

A že by měl nekoordinované pohyby nebo nesrozumitelně mluvil?

 

Svědek uvádí:

To ne.

 

K dotazu předsedkyně senátu:

Viděl jste potom ještě přítelkyni pana Ďurička?

 

Svědek uvádí:

Viděl.

 

K dotazu předsedkyně senátu:

Kdy a kde?

 

Svědek uvádí:

Když jsme odešli z té místnosti a já jsem tam seděl s panem Václavem Kočkou st., tak ona si sedla k vedlejšímu stolu.

 

K dotazu předsedkyně senátu:

Viděl jste na ní něco mimořádného, zejména nějaké znečištění?

 

Svědek uvádí:

Ne.

 

K dotazu předsedkyně senátu:

Že by byla špinavá od krve někde?

 

Svědek uvádí:

Ne. Ona měla na sobě velmi takové skoro řeknu zářivé šaty a na nich by to znečištění muselo být vidět. 

 

K dotazu předsedkyně senátu:

A někde na těle, kde byla odhalena, že byste viděl krev?

 

Svědek uvádí:

Ne.

 

Senát bez dotazů.

 

K dotazu MSZ:

Já bych si jenom upřesnila pane svědku, že vy jste v přípravném řízení už jednou v protokolu o výslechu přímo uvedl, že vám tedy obžalovaný připadal ke konci večera podnapilý.

 

Svědek uvádí:

No já jsem to teď uvedl tím obličejem, ono se to špatně posuzuje.

 

K dotazu MSZ:

V podstatě to, co jste uvedl při tom prvním výslechu…

 

Svědek uvádí:

Jestli bych, já nevím, jak to mohu formulovat, určité známky podnapilosti jsem na panu Ďuričkovi viděl. 

 

K dotazu JUDr. Lžičaře:

Pokud si to dovedete nějak časově vybavit, jestli jste schopen to určit, vy jste říkal, že jste uklidňoval Václava Kočku ml., tedy myslím toho syna a v ten okamžik tu pomoc poskytovala paní, kdo poskytoval?

 

Svědek uvádí:

No nad ním byly skloněny obě dvě.

 

K dotazu JUDr. Lžičaře:

Obě dvě?

 

Svědek uvádí:

Ano.

 

K dotazu JUDr. Lžičaře:

A říkal jste tady před chvílí, že pan Ďuričko seděl na lavici.

 

Svědek uvádí:

Seděl v tom, když jsem se otočil a ten první pohled jsem na to měl, tak seděl na židli nebo na lavici, já nevím, co to tam bylo.

 

K dotazu JUDr. Lžičaře:

Můžete říct asi časově, když jste uklidňoval, jak dlouho to trvalo, než jste potom si nevšiml, že odešel pan Ďuričko i s odstupem časovým.

 

Svědek uvádí:

Je to, řekl bych, v řádech několika minut.

 

K dotazu JUDr. Lžičaře:

Několika minut ještě.

 

Svědek uvádí:

Ano.

 

K dotazu JUDr. Lžičaře:

A to odcházet zespodu nahoru jste ho teda neviděl?

 

Svědek uvádí:

Pana Ďuričku?

 

K dotazu JUDr. Lžičaře:

Ano

 

Svědek uvádí:

Ne neviděl.

 

K dotazu JUDr. Lžičaře:

A když odešel pan Ďuričko, kdy vás ta policie vyhnala, to tam ještě byla pani Ďuričková?

 

Svědek uvádí:

Policie nás vyhnala v okamžiku, kdy přijela na místo činu, já nevím, jak to bylo dlouho, ještě to chvíli trvalo, my jsme se pohybovali v té spodní části místnosti, já jsem tam i mluvil právě s tím personálem o tom, o čem jsem hovořil, že jsem se jich právě ptal na to, zda už byla zavolaná pomoc, zda byla a kde je ten pan Ďuričko.

 

K dotazu JUDr. Lžičaře:

V průběhu toho večera u toho baru, zaregistroval jste někdy, že by tam byla i s panem Ďuričkem přítelkyně na baru?

 

Svědek uvádí:

Ano byla.

 

K dotazu JUDr. Lžičaře:

Jak dlouho tam byla?

 

Svědek uvádí:

To nevím, 15 minut.

 

K dotazu JUDr. Lžičaře:

Zaregistroval jste, jestli přišel do toho baru syn Václava Kočky, ten kluk mladej?

 

Svědek uvádí:

Pan syn Václava Kočky, jestli si to já dobře pamatuji, tam pana Kočku přivezl a odešel, myslím, z toho setkání a potom se tam vrátil proto, aby pana Kočku, aby svého tátu odvezl domů.

 

K dotazu JUDr. Lžičaře:

Časově si nejste schopen to určit?

 

Svědek uvádí:

Já teď nevím, co mám časově určit.

 

K dotazu JUDr. Lžičaře:

Kdy tam přišel podruhé.

 

Svědek uvádí:

Já bych řekl, že tam přišel asi tak 15 minut, nejsem si jistej, 15 minut předtím, než se stala tragédie. 

 

K dotazu Mgr. Veverky:

Vy jste v přípravném řízení uváděl, že jste v době těsně před střelbou i v době střelby stál u baru někde u bodu 1, což je tedy cca, já nevím, jestli si pamatujete na ten plánek. Prosím vás, když byste stál takhle u toho baru, byl tam ještě někdo, nebo ten bar byl už prázdný v době té střelby nebo těsně před střelbou?

 

Svědek uvádí:

To už jsem tam byl sám.

 

K dotazu Mgr. Veverky:

To už jste tam byl sám?

 

Svědek uvádí:

Ano.

 

K dotazu Mgr. Veverky:

V době, kdy bylo větší množství osob na baru, že tam byl pan st. a ml. Kočka atd., kdo tam ještě všechno byl, vzpomenete si, jestli třeba pan Kočka ml. tam byl s nějakou ženou, jestli tam s někým mluvil?

 

Svědek uvádí:

Tam se střídali lidi, je to možné, že tam byl ještě někdo další, ale já jsem sám od té debaty stál asi metr na tom baru, který je, já nevím, je dlouhý.

 

K dotazu Mgr. Veverky:

Mně ani tak nejde o to, o čem si povídali, spíš jestli byste mohl říci, pokud někoho z nich znáte jménem, tak jestli byste mohl říci to jméno.

 

Svědek uvádí:

Vy se mě ptáte na nějakou ženu, která tam měla být?

 

K dotazu Mgr. Veverky:

Nevybavujete si?

 

Svědek uvádí:

Tak určitě tam nějaká byla.

 

K dotazu Mgr. Veverky:

Jestli jí neznáte jménem, tak nevíte.

 

Svědek uvádí:

Ne to nevím, bohužel.

 

K dotazu Mgr Veverky:

Vy jste říkal, že se tam objevil, resp. v přípravném řízení jste říkal „do místnosti vběhl nejmladší Kočka, tedy syn toho zastřeleného“, to vás cituji.

 

 

Svědek uvádí:

To jsem říkal, ale to jsem zjistil, pravděpodobně už možná v té místnosti byl, já nevím.

 

Na žádost obh. Mgr. Veverky se podle § 211 odst. 3 písm. a) tř.řádu čte protokol o výslechu svědka na č.listu 145 – všiml jsem si, že do místnosti vběhl nejmladší Kočka…, tedy syn toho zastřeleného a já jsem se snažil na něj mluvit, protože byl v šoku.

 

K tomu svědek:

Ono to platí, to co jsem řekl oboje dvoje, akorát s tím, že dneska si už nejsem tak jist, jestli když jsem ho tam viděl v tom pohybu, jestli to byl pohyb jako už v místnosti, protože já jsem stál v tom vchodu, nebo jestli skutečně tam přišel z té chodby, tím si nejsem jist.

 

K dotazu Mgr. Veverky:

Dnes si nevybavujete, že byste ho viděl vbíhat do té místnosti.

 

Svědek uvádí:

Já jsem ho viděl za svýma zádama, což byl vchod do té místnosti, ale dnes si nejsem jist jestli ten pohyb byl z místnosti a nebo jestli to bylo skutečně tak, jak jsem uvedl prve do toho protokolu.

 

K dotazu Mgr. Veverky:

Po té střelbě vy jste říkal, že pana obžalovaného jste odcházet neviděl, viděl jste ho někdy kdykoliv potom venku?

 

Svědek uvádí:

Ne, neviděl.

 

K dotazu Mgr. Veverky:

Vůbec jste ho už nepozoroval, od střelby jste ho neviděl?

 

Svědek uvádí:

Ne.

 

K dotazu Mgr. Veverky:

Vy jste uváděl, že jste znal pana poškozeného Kočku ml., víte něco, záleží na tom nakolik ho znáte osobně, víte něco o jeho zálibách, zda měl nějaké sportovní aktivity?

 

Svědek uvádí:

To nevím.

 

K dotazu Mgr. Veverky:

Nevíte, čím se zabýval ve volném čase?

 

Svědek uvádí:

Jaké měl sportovní aktivity, to opravdu nevím.

 

K dotazu Mgr. Veverky:

Když se vás zeptám přímo, zda nevíte o tom, zda dělal nějaké bojové umění, karate, zda cvičil?

 

Svědek uvádí:

To nevím. Na tom večeru jsme právě s panem Kočkou ml. se bavili o tom, že přibral nějaká kila.

 

K dotazu JUDr. Červenky:

Znáte osobu jménem Martin Vlasta, jestli víte, jak vypadá?

 

Svědek uvádí:

Vím jak vypadá, znám ho.

 

K dotazu JUDr. Červenky:

V ten moment té události dole v té místnosti viděl jste ho?

 

Svědek uvádí:

Ne, neviděl.

 

K dotazu JUDr. Červenky:

Do té doby, než vy jste odešel, tak on v té místnosti nebyl?

 

Svědek uvádí:

Já jsem ho tam neviděl.

 

K dotazu JUDr. Červenky:

A někdy v průběhu poté, kdy nastala ta událost, jste ho viděl někde?

 

Svědek uvádí:

Jako po té události?

 

K dotazu JUDr. Červenky:

Po té události.

 

Svědek uvádí:

Také ne.

 

K dotazu obž. Ďuričky:

Pane svědku já jsem přinesl Petře Paroubkové růže, ty pan Kočka ml. Někomu dal. Viděl jste, komu ty růže dal?

 

Svědek uvádí:

Neviděl.

 

K dotazu obž. Ďuričky:

Musel jste to vidět, viděl jsem to, že jste to viděl. Viděl jste komu teda ty růže dal?

 

Svědek uvádí:

Neviděl.

 

K dotazu obž. Ďuričky:

Viděl jste ty růže vůbec na baru?

 

Svědek uvádí:

Na baru jsem nějaké růže viděl.

 

K dotazu obž. Ďuričky:

A už jste neviděl, komu ty růže byly dány?

 

Svědek uvádí:

Ne, já jsem ani neviděl, kdo je dával.

 

K dotazu obž. Ďuričky:

Vy jste neviděl společnici, která byla ve společnosti pana Václava Kočky ten večer?

 

Svědek uvádí:

Žádnou společnici tam podle mého názoru žádnou neměl.

 

K dotazu obž. Ďuričky:

Pane svědku, jak jste dlouho byl ředitelem pražského výstaviště, kolik let?

 

Svědek uvádí:

Já jsem nebyl ředitelem pražského výstaviště, já jsem byl ředitelem společnosti Incheba.

 

K dotazu obž. Ďuričky:

Kolik let?

 

Svědek uvádí:

Do společnosti Incheba, jestli se nepletu, jsem nastoupil v roce 1991. 

 

K dotazu obž. Ďuričky:

Takže musíte znát velmi dobře rodinu Kočkových?

 

Svědek uvádí:

Znám rodinu Kočkových, ano.

 

K dotazu obž. Ďuričky:

Mám tady napsáno: Václav Kočka si pronajmul prostory na výstavišti, kde trénoval mj. thaibox, a trénoval ho pan Petr Macháček, mj. Kočkův bodyguard a manager českého thaiboxu. Co by jste na to řekl?

 

Svědek uvádí:

Já bych řekl, že na výstavišti před povodněma byla tělocvična, která už v té době v podstatě nebyla využívaná a v roce 2002 ty povodně jí smetly a žádný bojový sporty ani jiný se tam nikde nemohly konat.

 

K dotazu obž. Ďuričky:

Znáte pana Petra Macháčka?

 

Svědek uvádí:

Nevzpomínám si, nevím, kdo to je. Je možný, že jsem, já jsem při svém zaměstnání ročně potkával tisíce lidí, ale na pana Petra Macháčka si nevzpomínám.

 

K dotazu obž. Ďuričky:

Když jsem objednával ten alkohol u baru, viděl jste, že jsem ho pil nebo jsem ho objednával?

 

Svědek uvádí:

Něco jste tam pil a něco jste si odnášel ke stolu.

 

K dotazu obž. Ďuričky:

Tak kolik jsem toho vypil a kolik jsem toho nesl ke stolu?

 

Svědek uvádí:

Já si vzpomínám na ten váš výrok, o kterém jsem tady hovořil, vy jste oslovil personál a říkal jste, že chcete zaplatit 10 skleniček.

 

K dotazu obž. Ďuričky:

Neviděl jste mě je vypít?

 

Svědek uvádí:

Ne, to jsem neviděl ty skleničky vás vypít.

 

K dotazu obž. Ďuričky:

A junior syn Václava řekl, že si vypil nějakou skleničku na baru, můžete nám říct, co vypil na tom baru, 16tiletý syn, když přišel, tak popíjel, říkal, že si s váma povídal o motorkách a že si dal nějakou sklenku na baru.

 

Svědek uvádí:

Já si nepamatuju, že by něco pil.  

 

Svědek svědečné neúčtuje.

 

Přistoupeno k výslechu svědka Pavel H e r c í k , gen. na č.listu 167, totožnost ověřena dle OP,  který po poučení podle § 100 a 101 tr.řádu k věci uvádí:

Poučení jsem porozuměl a nevyužívám svého práva nevypovídat.

 

V době, kdy se tato událost stala, tak já jsem byl ve vinném boxu, pracuji tam jako sommeliér, tzn. znalec vín. Byl jsem ve vinném zavřeném boxu, dělal jsem si zrovna objednávku vín na druhý den, to bylo někdy před jedenáctou hodinou. Vyšel jsem ven, přičemž moje kolegyně Markéta přiběhla, kolik je číslo na policii nebo na zdravotníky, takže jsem jí řekl číslo na zdravotníky a já sám jsem začal volat linku 112 s tím, že mi bylo řečeno, že údajně někdo střílel a že někoho postřelili, takže jsem zavolal tuhle zprávu na 112, tam se mě zeptali co se stalo, já jsem říkal, že bohužel nevím, ale zřejmě že se tam stala tahle událost. Pak jsem dostal takový nápad zavřít, zamknout restauraci, přičemž jsem od toho upustil, protože tam panovalo nebezpečí, že by se mohlo střílet dál, aby jsme mu

otevřeli tomu člověku, tak jsem se rozhodl, že budu nějakým způsobem monitorovat, kdo z té spodní části bude odcházet. Odešel jeden pán, sednul do taxíku, odjel, ten mě nějak nezaujal, ale začal po schodech stoupat pán, který měl pod nosem krev, což mě zaujalo, pán šel ven, nejevil nějaké známky opilosti, hlavně jsem si toho nějak nevšímal, spíše mě zaujala ta krev, tak jsem za ním vyšel ven, přičemž on otevřel dveře z restaurace, šel doleva, já jsem za ním šel, abych zjistil, kam jde nebo do jakého auta sedá, šel doleva na ulici, já jsem za ním vyšel ven, přičemž ten dotyčný se za mnou otočil, viděl, že za ním jdu, tak přidal, dal se do klusu, já jsem se za ním také rozeběhl, už nevím proč a najednou za vteřinu, dvě, tři za mnou vyběhl kamarád kolega Andrej a ten na mě zakřičel, abych ho chytil: „Chyť ho, on střílel.“ Tak jsem se za ním rozeběhl a skočil jsem mu na záda a povalil jsem ho na zem.

Potom, jak jsem ho držel, tak pán si sáhnul na kapsu, nevím, jestli se uhodil, tak jsem mu chytil ruce, aby mi neublížil, pak přišel mi pomoct ten můj kamarád, který byl hned za mnou a jelikož tam máme naproti noční bar s vyhazovačem, tak nám přišel ještě za chvilku pomoct ještě vyhazovač a toho pána jsme zadrželi až do příjezdu policie.

 

K dotazu předsedkyně senátu:

Střelbu jsem ani neviděl ani neslyšel.

Ten pán, co odcházel s tou skvrnou krve, to byl s určitostí ten, kterého jsme venku zadrželi, stoprocentně to byl on.

Když jsem pozoroval, kdo vychází, tak jsem mu viděl stále do obličeje a když vidím tu restauraci, která je de facto rozdělena na tři části, bar, příchozí schody z té spodní části, pak je kus vinotéky, display, ty lahve, pak je třetí část a ta třetí část je ta restaurace samo o sobě, židle, stoly a východ, tak já jsem byl, jelikož jsem se vracel z té vchodové části od toho prvního pána, co odcházel, tak jsem byl někde v té první třetině u vchodu, míjel jsem tu vinotéku a viděl jsem toho pána stoupajícího po schodech a pak mě takhle míjel metr ode mně. 

Takže mezi tím místem, kde se stala ta událost a tím, kde se údajně střílelo, tak tam jsem já vůbec neviděl, to je horní část, to je nemožné tam vidět, já jsem viděl příchozí z části ze schodů ze spodní části a nemám možnost vidět, co je dole, vůbec.

Co mě ta Markéta na to upozornila, že se střílelo, a já potkal toho člověka, tak to byla asi minuta, bylo to velmi krátce, nebyl tam žádný delší časový odstup, řádově minuta, dvě, zvednu telefon, volám, hovořím s operátorkou, vracím se, pán odchází, mohlo to být minuta třicet, dvě minuty.

To, co jsem viděl na tom muži pod nosem, bylo to červené, jsem si jistý, že to byla krev.

Než jsem na něj skočil, tak ten pán byl přede mnou 10 -20 metrů v tu chvilku, když jsem vlastně už běžel, on se začal otáčet, možná malinko zpomalil, jak já jsem běžel, tak jsem na něj skočil a skočil jsem na něj ve chvíli, kdy on se de facto ohlížel na mne na člověka, který za ním běží, skočil jsem mu na záda, objal jsem ho kolem krku a spadli jsme vlastně na něj, on dal před sebe možná ruce, nevím, prostě padal jsem na něj, on spadl na břicho, možná na levou ruku, už si to nepamatuji.

Nemyslím si, že by se udeřil hlavou o zem, nevím to určitě. Měl jsem ho pod rukou, nevím, nedržel si hlavu, nevím. Spadl na přední část těla, možná částečně levou, s určitostí ale nemůžu říct, jestli to bylo na záda, na hýždě. Když jsem na něj skákal, tak byl otočený bokem, ale skákal jsem mu na záda a spadli jsme spolu a držel jsem mu krk, záda měl pořád ke mně. Já jsem spadl na něj a spadl jsem mu na záda.

Poté, co jsme se zvedli z té země, tak měl pouze tu krev pod nosem, ničeho jiného jsem si nevšiml. Ten pán říkal: „Nechte mě, já jsem se bránil.“ Já jsem odvětil: „Jestli jste se bránil, tak se nemáte čeho bát.“ Ale nepustil jsem ho. Já jsem tam byl ještě minutu, dvě, drželi jsme ho a než přijela policie, ta zásahová jednotka, tak ho držel ten vyhazovač z protějšího baru. Já jsem odešel zpátky do restaurace, převlékl jsem se a pak jsem odešel, ale to už tam byla zásahová jednotka. Vlastně já jsem šel dovnitř, pak přijeli zdravotníci a já jsem se šel převléknout z pracovního, šel jsem domu, proto jsem se šel převléknout.

Krvácení z toho nosu mi přišlo, že je to ne zaschlé, ale přišlo mi, že mu z toho crčí krev, měl jsem z toho pocit, že si to setřel a natekla mu tam znovu krev, ale bylo to napůl zaschlé, za mé přítomnosti si neutíral tu krev. Krvácelo to, ale ne jako když se zrovna praštím do nosu, že by mi takhle crčela z nosu krev, ale byla to čerstvá krev.

Při tom zadržování toho člověka, krom držení za ruce, nedošlo z mé strany nebo někoho jiného z těch lidí k žádné inzultaci. On byl potom více méně submisivní: „Nechte mě, já chci pryč, já jsem se bránil,“ ne že by se vytrhoval, ale byl spíše jako odevzdaný, protože tam byla spousta lidí kolem.

Nepůsobil evidentně hodně opile, šel rovně, nebyla to věc, které bych si všimnul.

 

Senát bez dotazů.

 

K dotazu MSZ:

Já jsem zaměstnanec restaurace.

 

Podle § 211 odst. 3 písm. a) tr.řádu se čte protokol o výslechu svědka na č.listu 170 – Jak jsme leželi, tak ten muž mi říká …. „nechte mě nebo pusťte mě.“

K tomu svědek:

Já jsem to v protokole určitě zmínil o tom bránění se. Jsem si stoprocentně jist, že ten pán mi říkal: „Pusťte mě, pusťte mě, já jsem se bránil,“ a já jsem mu na to odvětil, jestli jste se bránil, tak se nemáte čeho bát.  A to tam možná bude.

Jestli ten vyhazovač viděl toho muže spadnout, tak to je jeho výpověď.

Já trvám na tom, že jsem mu skočil na záda.

 

K dotazu JUDr. Lžičaře:

Jméno Markéta, které jsem říkal v přípravném řízení, byla to slečna s blonďatými vlasy, staženými do copu, je moje bývalá spolupracovnice, která přiběhla nahoru, ten večer tam dělala tuším servírku, ale nevím určitě, pracovala tam dole jako servírka. Byla tam ještě i jiná číšnice, byla to přítelkyně Andreje, nevzpomenu si na její křestní jméno. Jsou to dvě odlišné osoby, Markétu znám, Markéta není přítelkyně Andreje.

Přiběhla nahoru a ptala se mě, kolik je číslo na záchranku a já jsem jí ho dal a ona zřejmě volala, já jsem volal na linku 112.

Předtím jsem ty výstřely neslyšel. Od ní jsem se dozvěděl, že se dole střílelo.

 

Mgr. Veverka:

Chtěl bych jen upozornit soud a paní zástupkyni, že tam ten rozpor není, na té třetí straně protokolu je uvedeno, že svědek říkal, že společně s tím mužem vstali a on říkal, že se pouze bránil, a on mu řekl, že pokud se bránil nemá se čeho bát.

 

K dotazu Mgr. Veverky:

Když jsem poprvé míjel toho člověka s krevní skvrnou, tak to bylo někde u vinotéky, tzn. uprostřed restaurace. Nebylo to v té místnosti, kde se ta záležitost stala, bylo to v horní části restaurace, ne v suterénu, ale v přízemí, bylo to v polovině na cestě mezi vchodem do restaurace a mezi schody, které vedou dolů do spodní části. Já jsem ho viděl, jak více méně vystupuje z těch schodů, ale míjel jsem ho uprostřed u té vinotéky. Prvně jsem ho spatřil na těch schodech, že vystupuje vzhůru.

Já jsem si nevšiml, že byl měl nějaké problémy vyjít ty schody, nebo že by vrávoral, nevšiml jsem si žádné evidentní opilosti. Pán prošel kolem mě, já jsem si ho nevšiml proto, že by byl opilý, všiml jsem si ho kvůli té skvrně.

To, co jsem vypovídal v přípravném řízení ohledně průběhu toho pádu, tak to byla jistota, to jsem si byl  jist, byl jsem slyšen dva dny po té události.

Ve chvíli, když jsem toho pána povalil, tak smýknul rukou někam před sebe ke kapse, tak jsem ho za tu ruku chytil a tak se zřejmě nějakým způsobem vzpouzel, pak jsme ho postavili a chtěl stále odejít, ale ne nějak jako násilně, ale chtěl odejít, byl neustále na odchodu, říkal: „Pusťte mě, pusťte mě.“

Já jsem tam zůstal minutu, po tom, co přišel ten vyhazovač, 30 sekund, viděl jsem vlastně, jak tam přijela ta zásahová jednotka, tak toho pána zatkli, možná to byli dvě minuty, pak jsem se sebral a šel jsem dovnitř.

Před tou restaurací jsem nezaznamenal žádné výhrůžky z jedné nebo z druhé strany.  

 

K dotazu JUDr. Červenky:

Pokud jiný svědek uvádí, že panu Ďuričkovi začala krev téct až poté, když jsme jej zadrželi, že do té doby vypadal zcela normálně, tak k tomu mohu říct, že já jsem si toho pána všiml právě proto, že měl pod nosem krev, v té restauraci u vinotéky.

 

Obž. dle § 214 tr.řádu bez dotazů a připomínek.


Svědek svědečné neúčtuje.

 

Přistoupeno k výslechu svědkyně Lenka H a n á k o v á , gen. na č.listu 161, totožnost ověřena dle OP, která po poučení podle § 100 a 101 tr.řádu k věci uvádí:

Poučení jsem porozuměla a nevyužívám svého práva nevypovídat.

 

My jsme dostali oficielní pozvánku na křest knihy pana Paroubka, resp. můj přítel, kterého jsem tam doprovázela a vzhledem k tomu, že jsme měli nějaké jednání ten den, tak jsme přišli po půl osmé, akce začínala v půl osmé, my jsme dorazili někdy kolem tři čtvrtě na osm, v sále už byla spousta lidí, takže jsme vlastně stáli až vzadu u baru, v té inkriminované místnosti, kde se to odehrálo. Zdravili jsme se se spoustou lidí, konverzovali jsme, korzovali po místnosti a v průběhu večera jsme si přisedli ke stolu pana Ďurička, protože tady byl s přítelkyní Lucií, tu jsem viděla podruhé v životě, ale už jsme si tykaly, protože jednak byla sympatická a byla v podobném věku jako jediná z těch žen okolo, tak to byl ten důvod, proč jsme si spolu přisedli a proč jsme se začali s Lucií bavit a s panem Ďuričkou.

Pan Ďuričko i můj přítel pan Šlajer pořád popocházeli po místnosti, protože přicházelo spoustu jejich známých, takže my jsme se bavily s Lucií a ke konci toho večera si pamatuji, že se něco odehrálo na baru na konci místnosti mezi panem Ďuričkou a panem Kočkou mladším, kde zřejmě vznikla hádka, já jsem pořád seděla u stolu, takže jsem ji neslyšela, ale pak přišel pan Kočka starší, přisedl si ke mně a k mému příteli a začal se bavit s mým přítelem. Říkal, že je tam nějaká nepříjemná hádka, která ho už přestává bavit a zajímat a začali se vlastně bavit mezi sebou. Pak přišel pan Ďuričko a řekl panu Kočkovi, že mu dokáže, že má dostatek peněz, že je stejně bohatý jako on a odešel pryč z místnosti, pak přinesl hrst bankovek eur a hodil je na stůl a řekl: „Tak tady to je, abyste věděl, že jsem taky movitý,“ a pan Kočka říkal: „No vidím, tak jste vyhrál, tak už toho nechme.“ Všichni jsme se tak na sebe smířlivě podívali, že je to vlastně stupidní tato debata a pan Kočka starší už tomu nevěnoval pozornost, pan Ďuričko si vzal peníze a naprosto v klidu se posadil vedle pana Kočky staršího. Vůbec nejevil známky toho, že by byl agresivní, nebo že by chtěl na někoho zaútočit, ani si nepamatuji, že by jevil nějaké známky opilosti, protože já jsem ho znala, viděla jsem ho několikrát ve společnosti, ale vždycky jako člověka, který se smál, usmíval, nosil lidem pití a byl příjemný, takže jsme nikdo neočekávali v té atmosféře, že by k něčemu došlo. Pak přišel pan Kočka mladší, ale to se odehrálo tak všechno rychle, během minut, to ještě byla návaznost na tu hádku, přišel pan Kočka mladší a řekl ještě na závěr: „Nebudeš urážet mého tátu,“ pak se nahnul nad ucho pana Ďuričky, pan Ďuričko prudce vyskočil poté větě, co mu pan Kočka řekl, sáhl do tašky, která byla na lavici, vytáhl pistoli a střelil jednou a potom dvakrát do ležící postavy. Já jsem to viděla před sebou, tak jsem v tom okamžiku vyskočila, snažila jsem se pomoct panu Kočkovi mladšímu, abychom ho zachránili, přítelkyně pana Ďuričky říkala, že je bývalá zdravotní sestra, takže se snažila ho oživit a pak už jsme zjistili, že se nám to zřejmě nepodaří a policie nás vyvedla z Monarchu.

 

K dotazu předsedkyně senátu:

Že jsem v původní výpovědi neřekla, že pan Václav Kočka starší přišel ke stolu a řekl mému příteli, že se na baru odehrává něco nepříjemného, asi jsem na to zapomněla. Určitě řekl, že se tam o něco štengrují a že ho to přestává bavit, a že je to nepodstatná věc, kterou on už nechce poslouchat, jsem si jistá, že tohle řekl.

 

Podle § 211 odst. 3 písm. a) tr.řádu se čte protokol o výslechu svědka na č.listu 163 – V tu chvíli přišel ke stolu, kde jsme seděli od baru pan Václav Kočka mladší ………………

K tomu svědkyně:

Já si teď nepamatuji přesně, jestli to bylo předtím nebo potom co se k němu nahnul, v jaké to bylo následnosti to si nepamatuji, ale tu větu si pamatuji, vím že se k němu nahnul nad ucho a něco mu řekl, co samozřejmě nikdo z nás neslyšel, můj přítel se odklonil v tu chvíli ke mně, protože nechtěl poslouchat rozhovor mezi hosty a tím, že já jsem seděla čelem k té události a on se ke mně nahnul, tak ani přesně neviděl tu reakci pana Ďurička.

Oni oba dva vlastně seděli naproti mně, celou dobu jsem je pozorovala.

 

Od té chvíle co přišel pan Václav Kočka mladší ke stolu, tak po mé levé ruce seděl pan Dr. Šlajer, po jeho levé ruce seděl pan Kočka starší, někdo mu tam přinesl židli, v čele stolu seděl pan Ďuričko, vedle byla lavice, tam ležela taška a vedle tašky seděla Lucie. Takže my s Lucií jsme vlastně seděly skoro naproti sobě a bavily jsme se.

Pana Ďurička jsem měla šikmo a pan Kočka mladší přišel zezadu z baru, naklonil se nad něj, něco mu řekl.

Pan Kočka starší seděl mezi tím rohem stolu a tou naší částí, jakoby na rohu stolu, protože mu tam někdo přisunul židli.

Pan Ďuričko seděl v čele, pan Kočka mladší přišel a nahnul se na jeho pravé ucho, tzn. jakoby mezi pana Kočku staršího a mezi pana Ďuričku, takže se k němu nahnul zezadu. Nevím, jestli ta věta „nebudeš urážet mého tátu“ přišla předtím šeptáním nebo po něm, to už si nevybavuji. Pak následovala prudká reakce pana Ďuričky, vyskočil nebo prudce vstal z té židle, sáhl po té tašce, vytáhl zbraň a začal střílet. Když střílel, tak byl ke mně zády v tu chvíli, protože sáhl po té tašce a otočil se na pana Kočku, střílel ve stoje.

Pan Kočka mladší k němu byl čelem, stáli přímo naproti sobě, oba byli ve stoje. Pak byl jeden výstřel a potom dva, ty dva byly do ležící postavy.

Mezi tím prvním a těmi dalšími dvěma výstřely byla krátká pauza, ale stačilo to, na to aby pak Kočka spadl na zem.

 

Podle § 211 odst. 3 písm. a) tr.řádu se čte protokol o výslechu svědka na č.listu 163 –  Pan Kočka mladší v době střelby …………

K tomu svědkyně:

První střelil rychle, pan Kočka mladší spadl a on vystřelil ještě dvě do ležící postavy.

Já si myslím, že i při té rekonstrukci jsem řekla, že první výstřel padl, pan Kočka mladší spadl a střílel do ležící postavy. Já když si tu scénu přehrávám, tak si to pamatuji takto.

Já si myslím, že po té události jsem byla v takovém šoku, že teď s odstupem času se mi ta scéna vrací a vidím ji klidněji.

 

K dotazu předsedkyně senátu:

Když jsem říkala, že ten konflikt zřejmě nastal už u toho baru, tak jsem u toho přítomna nebyla, usoudila jsem tak z toho, co řekl pan Kočka starší, že se tam o něco hádali, že už to nechce poslouchat. Že šlo o nějaké furiantství, kdo má víc peněz. Pak to pokračovalo u toho stolu, tak jak jsem vám to popsala, už se tam nic neodehrálo, v podstatě pan Kočka starší se začal bavit úplně o jiných tématech s panem Šlajerem. Podle mého názoru u stolu tuto debatu o penězích už nepodněcoval nikdo, protože pan Kočka starší jenom informoval Šlajera, že se tam hádají a začali se bavit úplně o něčem jiném.

Debata pokračovala, protože se pan Ďuričko od baru vrátil a řekl, že stejně panu Kočkovi staršímu dokáže, že má dostatek peněz a odešel pryč, a oni se o penězích vůbec nebavili. My už jsme nepředpokládali, že by se pan Ďuričko vrátil, ale vrátil se a hodil ten svazek euro bankovek na stůl a řekl: „Tak tady jsou,“ ale já už nevím, jestli mu tykal nebo vykal „podívej se, nebo podívejte se“, a pan Kočka starší řekl: „Tak vidíš, nebo vidíte, tak si to dokázal a nechme už toho.“ Pan Ďuričko se vlastně usmál, vzal si ty peníze a v klidu se posadil a tím jsme to považovali za uzavřenou epizodu.

Potom se už mluvilo o jiných, běžných věcech.

Pak Václav Kočka mladší po téhle debatě, hození peněz, přišel krátce, protože asi tu scénu s těmi penězi viděl, asi ho ta scéna vyprovokovala, aby šel říct tu větu a něco mu zašeptal.

Krom toho šeptání a té věty jsem neviděla ani neslyšela, že by mezi panem Kočkou mladším a Ďuričkem proběhla ještě další konverzace před tou střelbou nebo že by tam došlo k nějakému fyzickému konfliktu, nic takového jsem neviděla. Můžu vyloučit, že by k tomu konfliktu došlo, já jsem neviděla, že by ho napadl, celou dobu jsem se na ně dívala. Já jsem pana Kočku mladšího znala z Lidového domu a z různých akcí a ten večer, když on přišel, tak jsme se zdravili na dálku, usmáli jsme se na sebe, tak jsem předpokládala, že když jde k nám ke stolu, tak že jde za tatínkem a že si event. k nám také přisedne, tak jsem se na něj právě dívala, abych ho jako ještě jednou za ten večer pozdravila.

Přítelkyně pana Ďurička Lucie celou dobu, co toto všechno probíhalo, seděla na lavici.

Po té střelbě jsme byli v šoku, já jsem chvilku seděla, nevěřila jsem tomu, co se odehrálo, pan Ďuričko tam najednou nebyl, Lucie vyskočila, snažili jsme se oživit pana Kočku mladšího, číšníci přinesli led a já, jak jsem byla v šoku, tak ještě než jsem dostala hysterický záchvat, tak jsem vlastně nějak pobíhala po té místnosti a snažila jsem se sehnat záchranku. Já jsem se nijak nepodílela na poskytnutí první pomoci, protože jsem to neuměla, to uměla ta Lucie a ti lidé v tom okolí. Nevím, co dělal pan Kočka starší nebo další osoby, které ta byly, pamatuji si jenom Lucii, protože ta samozřejmě začala brečet a říkala, že mu musíme rychle pomoct, abychom jí k němu pustili, že je bývalá zdravotní sestra. Václava Kočku nejmladšího jsem neregistrovala, protože jsem ho neznala nebo nevěděla jsem, že je to syn pana Kočky mladšího.

Pana Ďuričku jsem viděla, že utíká někam nahoru, ale pak už jsem se o něj nějak nestarala nebo neregistrovala. Ten jeho útěk po té střelbě byl prakticky hned, protože u té postavy to byly vteřiny, takže během okamžiku vlastně utekl.

Nevím, co se stalo s tou pistolí. Před tím útěkem jsem neviděla pana Ďurička s někým komunikovat. Pokud se týká alkoholu, tak tam vlastně nebyl nikdo opilý, Lucie ta vypila asi 2dcl bílého vína nebo maximálně 4dcl, já jsem pila asi dvě skleničky burčáku, pan Šlajer pil pivo a pan Ďuričko kupoval panáky i pro sebe i pro pana Šlajera i mě přinesl panáka vodky a přinesl ho i Lucii, i když ona nemohla v jiném stavu pít, ale to jsme s tou Lucií nepily, to leželo před námi. Pan Ďuričko mi opilý nepřišel, protože byl absolutně normální, usmíval se, byl milý jako vždycky. Pan Kočka starší ani mladší nebyli opilí.

V restauraci bylo přítmí, protože je to sklepní místnost a taky už bylo kolem půlnoci. Když pan Václav Kočka mladší přišel k tomu stolu, tak jsem ho dobře rozeznala v tom osvětlení, že je to on, nebyl tam problém takového rázu, že by člověk nepoznával osoby, to určitě ne.

Když se pan Ďurčiko vrhnul na tu tašku a vyndal z ní pistoli, tak to byly vteřiny, byla to prudká reakce.

 

Podle § 211 odst. 3 písm. a) tr.řádu se čte protokol o výslechu svědkyně na č.listu 163 – odpověď na poslední otázku dole.

K tomu svědkyně:

To, co jsem řekla původně, je pravda, že mu odpověděl a přetahoval se s Lucií o tu tašku. Lucie se mu v tu chvíli snažila zabránit v tom, asi tušila, co bude následovat. To jeho vyskočení a reakce byla tak prudká, že se mu snažila vzít tu tašku. Teď už si nevzpomínám, jestli mu pan Ďuričko odpověděl, ale jestli jsem to tenkrát vypověděla krátce po té události, tak zřejmě mu odpověděl, ale teď si to konkrétně nevybavuji.

 

K dotazu předsedkyně senátu:

Nemohu říci, jestli byl pan Ďuričko zraněn, to si nepamatuji, on stál vlastně  zády ke mně. Po té střelbě už jsem ho neviděla.

 

K dotazu senátu:

Já jsem vypila dvě skleničky burčáku a to je všechno, je možné, že jsem si cucla toho jednoho panáku, co přinesl pan Ďuričko. Můj přítel pil pivo, alkohol nepil žádný. Nevím, kolik toho vypil a také nemůžu říci, jestli třeba na baru si něco nedal. To, že obžalovaný z té místnosti vyběhl, to jsem si všimla určitě, to souhlasí. Když došlo k té střelbě, tak obžalovaný stál, vzpřímeně stáli oba dva. Nevím, v jaké pozici držel zbraň obžalovaný, to jsem neviděla.

Já jsem viděla, že skočil po té tašce a tu pistoli vytáhl, ale když střílel, tak byl natočený mimo mě, takže jsem neviděla sklon té pistole a viděla jsem jenom po tom prvním výstřelu padající tělo a pak už jsem viděla to, že střílí do té ležící postavy.

Pamatuji si, že pan Ďuričko pil panáky whisky a vodky, tak bedlivě jsem ho nesledovala, já jsem viděla, že vypil asi tři, u toho stolu, když se průběžně zastavil. Také nosil skleničku v ruce, takže nevím, jestli tu skleničku měl po celou dobu, jak na baru, tak potom u stolu.

My jsme zažili takovou mileneckou hádku na oslavě narozenin pana Paroubka. Vlastně vím, že se pohádali mezi s sebou a Lucie odešla první a pan Ďuričko potom odešel za ní a zapomněl si tam zapalovač, to bylo ve Vojanových sadech, takže jsme vlastně seděli kolem těch rautových stolů a to už bylo na závěr té akce. Incident byl kvůli jejich vztahovým problémům.

Tady v tento večer, když se stala ta událost, tak nevím, jestli to byla provokace pana Kočky, já nevím, co mu řekl. Vím, že přišel, naklonil se nad něj, něco mu řekl a to vyprovokovalo pana Ďuričku ke střelbě, ale já neznám tu větu, takže nemohu říci, jestli to byla provokace.

 

K dotazu MSZ:

Když přijela policie a záchranka, tak už jsem se na tom místě nezdržovala. Já jsem vyběhla ven z té restaurace na ulici, byla jsem v šoku, začaly se tam sjíždět auta, na té ulici jsem neviděla obžalovaného, já jsem dostala hysterický záchvat, takže jsem pak začala hledat přítele, který seděl na lavičce tam na Kozím plácku a taky byl v šoku. Přítelkyni obžalovaného jsem nikoho nadávat neslyšela.

 

K dotazu JUDr. Lžičaře:

Před dnešním výslechem jsme neprobírali s panem Šlajerem obsah té výpovědi, vůbec jsme o tom nemluvili.

V souvislosti s touto věcí dostal pan Šlajer dopis, poslal mu ho pan Ďuričko z vězení, který poslal vám, kopii dopisu a tu kopii poslal i mně, ale na místo bydliště mých rodičů, takže já jsem si přečetla tím, že to bylo adresované oběma dvěma a ten dopis byl totožný, takže jsem si ten dopis přečetla.

Z vyprávění znám, že můj přítel se zná s panem Ďuričkou několik desítek let. Pan Šlajer měl v pronájmu na Václavském nám. 43 patro, kde měl firmu a pan Ďuričko vlastnil tu budovu nebo ji spravoval v té době, takže vlastně mu platil nájem, takže on byl u něj v pronájmu.

 

Podle § 211 odst. 3 písm. a) tř.řádu se čte protokol o výslechu svědka na č.listu 164 – první otázka obhájce shora.

Předsedkyně senátu uvádí, že to již zde svědkyně řekla.

 

K dotazu JUDr. Lžičaře:

O tom obsahu dopisu jsem mluvila s přítelem, na mě to působilo podivně, hlavně taková ta pasáž, kde pan Ďuričko píše, že pana Kočku, že se zabil sám a že ho zabila je výchova a povýšenost atd., tak jsem si říkala, že asi pan Ďuričko je v nějakém afektu a že to asi špatně snáší a že je asi mimo sebe. Takže jsem to ani nedočetla, protože mi to přišlo naprosto absurdní a nesmyslné.

 

K dotazu Mgr. Veverky:

Že ty výstřely byly tři, vím proto, že tu první vystřelil do stojící postavy a když pan Václav Kočka mladší ležel, tak měl dvě červené skvrny, dva zásahy na hrudi. Slyšela jsem určitě tři výstřely.

Druhý den po události, že jsem říkala, že výstřely byly dva nebo tři, tak to byl řečnický obrat.

Neslyšela jsem, že jde pan Ďuričko pro ty peníze do bankomatu, slyšela jsem jenom, že přinese peníze.

Že jsem v přípravném řízení řekla, že jde pro peníze do bankomatu, to se nezlobte, ale já si to teď vůbec nevybavuji. Nevím, jestli v Praze se dají vyzvednout peníze z bankomatu, nevím, já si peníze z bankomatu nevyzvedávám.

Po vhození peněz na stůl panem Ďuričkem nevím, jestli se pak posadil na tu konečnou pozici čela stolu hned nebo jestli se tam ještě nějak posunoval, to nevím, jestli hned, ale já si pamatuji, že si pak v klidu přisedl.

Když pan Ďuričko sahal pro tašku, otevřel ji a vytáhl zbraň to trvalo vteřiny, bylo to hned, v řádu vteřin. Nevím, jestli to pan Kočka mladší mohl vidět, protože si teď nevzpomínám, jestli u té lavice je roh stěny nebo není. Kdyby tam byl roh stěny na konci té lavice, tak to pan Kočka mladší vidět nemohl, jestliže tam ta stěna není, tak by mohl vidět, že pan Ďuričko sahá po tašce.

Když sahal do té tašky a vyndal si tu zbraň, tak ta taška zůstávala ležet na té lavici, protože ji neměl v ruce. On skočil po té tašce, Lucie se mu snažila v tom zabránit. Určitě tašku neprohledával, sahal do ní, ale teď si nevybavuji, jestli ji měl konkrétně v ruce nebo jestli jenom ji otevřel a vyndal střelnou zbraň.

Pan Kočka mladší se mu nesnažil zabránit v tom, aby někam sahal, protože to byla prudká reakce, to ani nemohl tušit, co se tam v ten okamžik odehraje.

 

Při těch třech výstřelech jsem zbraň zahlédla, až když střílel do té ležící postavy. Při té první ráně jsem ji neviděla.

 

Pozice obžalovaného v době střelby na ležící postavu:

Svědkyně ukazuje stojící postavu se skloněnou nataženou rukou  k zemi.

 

Když přítelkyně pana Ďurička se mu snažila bránit jak v tom, aby vzal tu tašku, tak i ve střelbě, tak si při tom stoupla. Snažila se mu v tom bránit fyzicky, strhnout mu ruku.

 

JUDr. Červenka bez dotazů.

 

K dotazu obž. Ďuričko:

Když Václav Kočka přišel k našemu stolu, tak Václav Kočka starší si povídal s panem Dr. Šlajerem. Vy jste seděl naproti mně, takže nevím, jestli jsme neprohodili pár slov, je to možné, ale vy jste se v tu chvíli s nikým nebavil.

Bavili jsme se spolu, že přijdeme na vaše narozeniny, s Lucií jste se bavil také, bavili jsme se my tři. Příchod pana Kočky jste nemohl vidět.

 

Podle § 213 odst. 1 tr.řádu se přehrává videozáznam rekonstrukce se svědkyní Lenkou Hanákovou v její přítomnosti.

Podle § 213 odst. 1 tr.řádu se čte protokol o provedení rekonstrukce na č.listu 222-223 a 234-236 a fotodokumentace na č.listu 259-263 – foto č. 44-61.

 

K dotazu Mgr. Veverky:

Na tu větu ve smyslu nebuďte drzý, kterou jsem uvedla dnes při výpovědi jsem si vzpomněla asi před měsícem, mám pocit, že jak dostanete i předvolání k soudu, tak se snažíte tu situaci maximálně vybavit.

 

K dotazu obž. Ďuričky:

 

U toho baru jsme byli úplně na začátku té akce, když jsme zrovna dorazili, vítali jsme se tam s lidmi, které jsme tam potkali, pamatuji si na pana Krampola, pak na Kateřinu Brožovou, která tam měla doprovod.

Růží jsem si nevšimla, ale vím, že jste o nich hovořil, že jste je daroval paní Paroubkové.

Jestli s panem Václavem Kočkou mladším stála nějaká dáma, to jsem neviděla, protože my, když jsme přicházeli, tak jsme se soustředili na ty lidi, se kterými se tam vítám. Nevím, s kým si povídal pan Václav Kočka celý večer, ani nevím, s kým tam stál. Já jsem se s ním zdravila ve chvíli, kdy skončila ta akce, sedli jsme si k tomu stolu a on od toho baru šel jakoby k tomu podiu, co bylo za tím stolem a tím, jak procházel kolem, tak jsme na sebe kývli a pozdravili jsme se, takže jsem se s ním nezdravila u baru.

 

Obž. Ďuričko uvádí, že záznam je naprosto lživý a nesmyslný. Považuji za lživé svědectví.

 

Svědkyně svědečné neúčtuje.

 

Přistoupeno k výslechu svědka PhDr. Vratislav Š l a j e r , gen. na č.listu 204, totožnost ověřena dle OP, který po poučení podle § 100 a 101 tr.řádu k věci uvádí:

Poučení jsem porozuměl a nevyužívám svého práva nevypovídat.

 

Ten inkriminovaný den šlo o křest knížky článků Ing. Jiřího Paroubka, dostal jsem pozvánku na ten křest knihy. Přišli jsme s moji přítelkyní o něco později,  ten ceremoniál běžel, takže ta hlavní místnost, kam jsme sešli, to byla ta suterénní, tak jsme se nedostali už blíže, ale stáli jsme tam na pokraji té místnosti, kde byl bar a výčep. Tam jsem se přivítal s lidmi, kteří přišli také později, většinu těch hostů jsem znal z dřívějších dob. Na takovýchto akcích se všichni sejdou a vyřeší se tam mnoho pracovních potřeb. Já jsem tam pil pivo, nebyla tam obsluha, takže jsem musel vždy dojít k tomu výčepu, tam jsem stál s tím půllitrem a diskutoval s někým a tak chodil. Mezitím moje přítelkyně Lenka, která se už znala s přítelkyní pana Ing. Ďurička, která byla v jiném stavu, tak si sedly ke stolu vlevo asi ve dvou třetinách, jakoby z té druhé strany. Já jsem tam většinu toho času nebyl, protože jsem tam takto chodil a ta děvčata ta tam seděla. Potom kolem desáté hodiny Jirka Paroubek odvezl ženu, pak se vrátil a pak jsme tam ještě šli, že Lence podepsal také tu knížku a asi v deset skončil. Lidé se začali rozcházet, já jsem se vrátil k tomu stolu, přinesl jsem si tam pivo, potkal jsem se právě na baru jak s panem Ing. Ďuričkem, tak s Václavem Kočkou mladším, kteří stáli na tom baru a pak jsme se na závěr, tak v půl jedenácté, jsme se já a pan Ďuričko přemístili za těmi děvčaty, pak si tam k nám přisedl i Václav Kočka. Já jsem ještě několikrát vstal a s někým jsem se tam bavil, pak tam vznikla taková furiantská hra, nevím kdo to vymyslel, jestli pan Václav Kočka starší nebo Ing. Ďuričko, kdo má u sebe více peněz. Pan Ing. Ďuričko někam odběhl a pak přišel a říkal, že už tady ty peníze má a ukázal je, a Václav Kočka starší řekl, že tedy vyhrál, že se nic neděje.

 

Pak přišel mladší Václav Kočka, já jsem ho blí

—————

Zpět